| Místní bratrské společenství Sekulárního františkánského řádu v Plzni |
| Řehole Sekulárního františkánského řádu (OFS) |
| Odpovědi sester a bratří na otázky k článku č. 9 Řehole |
| Soubor odpovědí sestavil a upravil podle písemných příspěvků Br. Vladimír František Tykvart 15.8.2023 |
Naše společenství promýšlí způsob života, který nám ukládá Řehole. Na setkání 1. 6. 2023 odpovídali sestry a bratři na otázky, které souvisí s článkem 9. Řehole OFS. Jejich reflexe o Panně Marii mohou obohatit každého z nás o pohledy ostatních a inspirovat nás k životu v duchu Řehole a jeho „alter ego“ bratra svatého Františka, a tím dosáhnout cíle našeho života, tj. spojit se co nejtěsněji s naším Pánem, Ježíšem Kristem.
Otázky, které měly pomoci zaměřit pozornost na Pannu Marii: Jaký je můj osobní vztah k Marii? Setkávám se s ní a nechávám ji prostor? Nebo ji zahlcuji svými prosbami? Důvěřuji jí? Kým pro mě je? Je ještě lidskou bytostí? Uvědomuji si, že je královnou celého světa? Když ano, proč? Byly okamžiky, kdy mi byla blízko? Mám ji rád, nebo bych raději o ní nic nevěděl? A co růženec? Vyhledejte ve spisech sv. Františka modlitby, ve kterých se na Marii obrací. Co je pro něho důležité? Podívejte se do Písma a najděte si pasáž, ve které se také objevuje Maria. Která to je? Nechte si pár chvil na přemýšlení o přečteném.
Odpovědi sester a bratří jsou řazené podle pořadí, ve kterém byly poslané:
Sestra Anežka Jana Pachnerová
Jaký je můj osobní vztah k Marii? Upřímný a vřelý. Často se k ní obracím v modlitbách Zdrávas Maria, Anděl Páně, Zdrávas Královno, v růženci, v litaniích. Obdivuji ji jako ženu, která uměla ve svém životě odpovědět na Boží volání a přijmou Boží plán spásy, stát se Matkou Božího Syna. Neměla žádné jistoty, ale důvěřovala Bohu. Její Ano, staň se mi podle Tvé vůle, změnilo svět. Život neměla lehký, zažila i nejtěžší chvíli smrti svého syna, ale prožívala i radosti jeho vzkříšení a zmrtvýchvstání. Byla s učedníky a společně se s nimi modlila. Její život byl i velkou Boží chválou Magnifikat (Lk1). V mém životě vnímám z její strany vždy pomoc, a proto jí důvěřuji. Je pro mě dobrou matkou. Vnímám ji po lidské stránce jako matku všech lidí. Chodím na mariánské poutě, velkou událostí a osobním povzbuzením byla pro mne pouť do Medjugorje v dubnu 2023. Tam jsem slyšela osobní svědectví lidí, kterým Panna Maria změnila život a přivedla je na cestu k Bohu. Je Prostřednice všech milostí. Je Přímluvkyní, přimlouvá se za nás u svého Syna Ježíše Krista, proto vládne s ním i ve světě (Královna celého světa). Denně se modlím růženec a prosím za vše potřebné ve světě, nyní hlavně za ukončení války na Ukrajině
a za rodiny.
Modlitby sv. Františka, ve kterých se na Marii obrací. Pro svatého Františka je Panna Maria Matkou Boží, dcerou Otce, matkou Ježíše Krista a snoubenkou Ducha svatého a také Matkou církve, tj. nás. František Matku Boží velmi ctil a miloval. Proto na ní založil svůj řád, složil Chvály, označuje ji osloveními palác, svatostánek, služebnice …
Panna Maria v Písmu. Maria navštěvuje svoji příbuznou Alžbětu – viz Lk1. Toto její rozhodnutí pomoci své starší příbuzné také v požehnaném věku ve mně vždy vyvolá krásný pocit umění sloužit druhým. Být nablízku potřebným. Maria byla Služebnicí Páně a já si přeji prožít ve svém životě totéž.
Sestra Lída Marie Františka Kučerová
Jaký je můj osobní vztah k Marii? Maria je vzor člověka, který nepojedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Je to člověk, který od narození zcela prožíval Boží přítomnost tady a teď. Ale i ona měla svobodnou vůli. Mohla volit, ale zůstala pouze u Stromu života. Proto se Kristus mohl vtělit do jejího těla. Tím se stala královnou celého světa. A tohle pochopil František a snažil se postoj Marie napodobovat. Mám tento typ modlitby ráda. My to můžeme prožívat, právě když si uvědomíme svůj křest, který je návratem ke Stromu života. Růženec je pro mě víc formou vnitřní modlitby než půlhodinového usebrání a konec, ale v autě nebo při cestách je tato modlitba super. Při modlitbě růžence jsem bourala a přežila. Marii jsem začala vzývat při hašení požáru a okamžitě ustal.
Modlitby sv. Františka, ve kterých se na Marii obrací. Co je pro něho důležité? „Zdráva buď, Paní, svatá Královno, svatá Boží Rodičko, Maria, [ty] jsi panna, která se stala chrámem, vyvolená nejsvětějším Otcem z nebes, [ta], kterou posvětil spolu se svým nejsvětějším milovaným Synem a svatým Duchem Utěšitelem, [ta], v níž byla a je všechna plnost milosti a všechno dobro. Zdráva buď, jeho paláci; zdráva buď, jeho svatostánku; zdráva buď, jeho dome! Zdráva buď, jeho šate; zdráva buď, jeho služebnice; zdráva buď, jeho Matko! A [buďte zdrávy] i vy všechny svaté ctnosti, které skrze milost a osvícení Ducha svatého jste vlévány do srdcí věřících, abyste [je] z nevěrných udělaly Bohu věrnými.“
Panna Maria v Písmu. Jan 2: Třetí den byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.
Br. Jaroslav Antonín Šedivý
Jaký je můj vztah k Marii? Velice, velice blízký. Mám ji stále v mysli i doma na očích (ikona nad pracovním stolem, v obýváku soška svatohorské i plzeňské madony a obrázek černohorské madony od útesu). Setkávám se s ní a nechávám jí prostor? Nebo ji zahlcuji svými prosbami? Ráno se pravidelně modlím Zdrávas a Pod ochranu tvou. Ale prosby směřuji přímo k Pánu. Důvěřuji jí? Naprosto. Myslím, že Pán jedná podle Božího plánu, který někdy nemusí být v souladu s našimi sobeckými plány, ale Maria, matka naše i matka církve, je vždy shovívavá a chápe naše slabosti. Kým pro mě je? Především bezpečím. Prostřednicí všech milostí. A nejodvážnější bytostí celého stvoření. Její bezpodmínečné Fiat je nepřekonatelné. Je ještě lidskou bytostí? Samozřejmě byla lidskou bytostí. Ale teď ji vnímám jako nadzemskou královnu. Uvědomuji si, že je královnou celého světa? Je také královnou andělů. Velmi ji jako královnu vnímám, jakkoliv je to označení archaické. I proto, že jsem se narodil na slavnost Panny Marie královny (nebes). Víte, kdy to je? 22. srpna. Dlouho jsem – jako bezvěrec – nevěděl, proč je v Plasích pouť „na Královnu“. Teď už rozumím. O Velikonocích se (dle Wikipedie) v církvi zpívá k Panně Marii zvláštní starověký chvalozpěv Regina caeli laetare: „Raduj se, královno nebeská, aleluja! Protože splnil Pán slova svá, aleluja! Z mrtvých vstal, matko, Ježíš tvůj, aleluja! U něho za nás oroduj, aleluja!“ (Regina caeli, laetere, alleluia! Quia quem meruisti portare, alleluia! Resurexit, sicut dixit, alleluia! Ora pro nobis, Deum, alleluia!). Byly okamžiky, kdy mi byla blízko? Po operaci, po návratu z nemocnice jsem se modlil modlitbu v nemoci k nebeskému Otci. Mám ji na kartičce, na niž jsem vložil obrázek svatohorské Panny Marie ve zlatém rouchu. Byl jsem stále v napětí po přestálých komplikacích, byť vše dobře dopadlo. A najednou mě – po modlitbě – zaplavila taková vlna úlevy, jako by všechno napětí odplulo. Nikdy předtím ani potom jsem takový pocit nezažil. Vím, že Bůh pomáhá, ale často Panna Maria napomáhá. Modlitba v nemoci: „Nebeský Otče, mám mnoho obtíží a těžko snáším svou nemoc. Netrpělivě čekám, až budu zase zdravý. Pomoz mi, abych se uklidnil, abych poznal, jak významný je tento čas pro mou spásu. Kéž nemyslím jen na své bolesti a obrátím svou mysl k tobě, Pane Bože. Ukaž mi, co mám v životě změnit, jak trpělivě a s láskou mám nést své utrpení. Pomoz mi zbavit se neklidu a daruj mi svůj pokoj. Dej ať mám naději v tvé milosrdenství a skrze ni rozdávám odvahu druhým, Amen.“ Mám ji rád, nebo bych raději o ní nic nevěděl? Jsem si vědom rizika modloslužby, jako často k Panně Marii přistupují protestanti. Ale mám ji – přes to riziko – velmi rád. Hned po Ježíši. A co růženec? Růženec tak trochu vnímám, že má blízko k východoasijským mantrám. Ale zatímco u nich není až tak nutné vnímat jejich obsah, důležité je jejich opakování, u růžence je třeba bystře vnímat, co nám jeho varianty připomínají o životě Pána Ježíše Krista. Jednotlivé desátky se modlím často, například při delší chůzi, celý růženec spíše výjimečně. Pokud se ho modlím, pak vždy na nějaký účel.
Br. Garry (Jaromír Sýkora)
Jaký je můj osobní vztah k Marii? Její sochu i menší ikony mám před očima každý den, obracíme se k ní ve společné modlitbě s manželkou. Přesto ji vnímám hlavně jako toho, kdo ukazuje na Krista, kdo uvolňuje prostor pro jeho působení. Důvěřovat Marii tedy znamená především důvěřovat Bohu v jeho trojjedinosti, ona sama mi dává příklad svou otevřeností a důvěrou, v širším pojetí Svaté rodiny nalézám svoji roli více v postavě sv. Josefa, který Marii stál věrně po boku a ač zprvu plný otázek a nejistoty, přesto stál pevně na svém místě, bez zbytečných slov, vždy se o Marii i Ježíše postaral a snažil se plnit Boží vůli. Přiznávám, že v modlitbě růžence mám velké rezervy (ale nejen v tomto) …
Modlitby sv. Františka, ve kterých se na Marii obrací. Panna Marie byla pro sv. Františka jak Matkou Boha, tak Matkou Člověka (tedy i naší), spojil se v ní božský aspekt s tím lidským, tedy Ježíš Kristus se tím stal i naším bratrem. Z této skutečnosti vyplývá i naše naděje na spasení.
Panna Maria v Písmu: Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ V úryvku se projevuje starost Marie (jako ženy) o zabezpečení hostiny, a i když sama nic nepodniká, důvěřuje Božímu synu, že on to zařídí…je v tom cítit i malinká „manipulace“ 🙂 🙂 :-), Ježíšovi se do toho ještě moc nechce, aby dával najevo kým je, přesto jí vyhoví…je to možná první náznak „přimlouvání se“ u Boha za nás lidi….
Br. Luboš Antonín Kolafa
Jaký je můj osobní vztah k Marii? S manželkou jsme přišli do katolické církve z protestantského prostředí. Můj vztah k Marii se vyvíjel a vyvíjí. Prostor v mém životě jí dávám stále častěji. |Beru ji jako vyvolenou ženu, která prošla neuvěřitelnou životní zkušeností. Stále více jí důvěřuji. Uvědomuji si, že není jen královnou světa, ale i královnou andělů, a to že naslouchá i mne nepatrnému človíčkovi mne naplňuje úžasem. Přinesla na svět Krista, a tak nepovažuji úctu k ní za modloslužbu, jak to někdy jiní křesťané uvádějí. Co se týče modlitby růžence, té jsem se nejdříve vyhýbal. Důvod byl prozaický. Do katolické církve jsem se vrátil skoro v 60 letech a s tím, že nejsem schopen se naučit zpaměti mnoho katolických modliteb a také růženec. Vztah k růženci se mi výrazně zlepšil, když jsem si ho instaloval do mobilu a mohu pořadí modliteb sledovat a číst. Moje paměť se stále zhoršuje a už se spoléhám na shovívavost druhých.
Svatý František Marii velmi miloval, považoval jí za královnu nebes.
V Písmu jsem rozjímal nad slovy Marie na svatbě v Káně: Udělejte všechno, co vám řekne. Za těmi slovy se skrývá hluboká důvěra v Syna. Důvěře v Trojici Boží i v přímluvu Marie u nich se stále učím.
Br. Karel František Ženíšek
Jaký je můj osobní vztah k Marii? Jako k dobré přítelkyni. Pro mě je Matkou, která se v našich potřebách přimlouvá u svého syna. S manželkou se modlíme růženec. Modlíme se každé ráno dva desátky. Cestou na chalupu autem pak celý růženec.
Panna Maria v Písmu. Oslovuje mě její zprostředkovatelská aktivita v Káně a její cesta k Alžbětě. Potom její situace pod křížem.
Sestra Dagmar Ludvíka Spíralová
Jaký je můj osobní vztah k Marii? Přiznám se, že exaltovaná mariánská úcta mi moc nesedí. Ale uznávám, že pro mariánské ctitele je cestou, jak přijít ke Kristu skrze Marii. Ani nemusím některé mariánské modlitby, třeba Loretánskou litanii. Ale v kostele u redemptoristů jsem se jednou přinatrefila k modlitbě Bavorské litanie a ta mi přišla skvělá. Nemám moc ráda modlitbu Zdrávas Královno, protože mám pocit, že se kvůli košatosti vět špatně recituje, zato mám ráda modlitbu Pod ochranu tvou. Modlitba Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno… mi přijde správně vyděračská a vážím si jí, protože ji měl v oblibě svatý Maxmilián Kolbe.
Maria je pro mě prvním člověkem, který přijal Krista, doslova a tělesně. Inspirací je po mě její Fiat. Dnes by nesjpíš na andělovu otázku odpověděla: „Jasně, jdu do toho!“ Vyžadovalo to od ní notný kus odvahy, vždyť jí hrozila ostuda, zavržení od „slušných občanů“ a možná i smrt. Ale také měla velikou důvěru, že Bůh se oni postará… Když se řekne Maria, vybaví se mi rovněž soška z jednoho rakouského poutního místa znázorňující Pannu Marii, jak pláštěm zakrývá klečící postavičky. Také si uvědomuji, že je Matkou nás všech. Když zemřeli moji rodiče, uvědomila jsem si díky tomu, že nejsem sirotek, protože mám Otce a Matku v nebi (a doufám, že tam naši jsou s nimi).
Už jsem zmiňovala vliv růžence na mé druhé obrácení, i to, že jsem se díky růženci dostala k apologetickým materiálům a začala se intenzivněji zajímat o svou víru. Nemůžu vynechat také úžasný zážitek z Lurd, kam jsem zavítala kdysi jako turistka. Nachomýtla jsem se tam k večernímu průvodu se svíčkami. Lidé se při něm modlili růženec, každý desátek v jiném jazyce. Po jednotlivých desátcích zazpívali mariánskou píseň a na jméno Maria vždy pozvedli svíčky. V souvislosti s růžencem musím uvést ještě jednu věc: V rámci přípravy na křest, za kterou nikdy nepřestanu být vděčná sestře Pavle Ženíškové a otci Emilu Soukupovi, jsme se s dalšími katechumeny také účastnili mší. Před nimi jsme se vždy zapojovali do modlitby růžence a připadali si ohromně „dospěle“… Ale postupem doby jsem zjistila, že zvyk modlit se růženec přede mší není dobrý. Jednou jsem totiž potkala v kostele kamarádku, kterou jsem dlouho neviděla, a nemohly jsme si popovídat, protože se společenství modlilo růženec. V naší farnosti se růženec přede mší nemodlíme. My totiž klábosíme. Umlkáme až se zazvoněním a poslední slova si v rychlosti doříkáváme, když už kráčí liturgický průvod. A troufnu si tvrdit, že takové sdílení je pro život našeho společenství mnohem více užitečný než nějaké modlení. Proto mám za to, že by se růženec a další modlitby měly nechat na zvláštní modlitební setkání (což takto u nás funguje) a ne vkliňovat mši do nekonečného proudu modliteb.
Modlitby sv. Františka, ve kterých se na Marii obrací. Nebudu zde zmiňovat Pozdravení blahoslavené Panny Marie, ale spíše Výzvu ke chvále Boha nebo antifonu v Hodinkách o utrpení Páně. Přijde mi, že v těchto modlitbách je Maria brána jako součást Božího plánu spásy.
Panna Maria v Písmu. Jen tak mimochodem bych zmínila úryvek L 2,40-50, kde Maria jedná s mateřskou vlídností, byť musela být vyděšená a rozčílená, a Josef mlčí. Ale mlčí přímo hmatatelně, jak mlčet může jen hodně naštvaný chlap a otec, který se musí vší silou držet, aby svému Bohu a Spasiteli nevrazil pár facek. Ale jako stěžejní mariánský úryvek v Bibli bych viděla Zj 12. Někteří křesťané tvrdí, že onou Ženou je „pravá církev“ v opozici vůči nevěstce ze Zj 17, kterou je … hádejte, kdo… Ale v první části kapitoly (verše 1–6) Žena porodí Mesiáše. Žádná „pravá“ ani „levá“ církev dát světu Spasitele nedokáže. Jediným vysvětlením tohoto úryvku je, že tou Ženou je Maria. Svatý Jan se zde odkazuje k protoevangeliu v Gn 3,15. Ale pozor. Celá Apokalypsa je jako divadelní představení, nebo film, chcete-li: po oněch verších 1–6 nastává střih a bitva v nebi, pak zase střih a na scéně je opět Žena. Tentokrát by už mohla být Církví, protože se zde mluví nikoli o jednom dítěti, ale o potomstvu. Ale tu Církev zde může ztělesňovat opět Maria, protože jsme jí byli Ježíšem dáni za potomstvo (srov. J 19,26-27).
Br. Vladimír František Tykvart
Jaký je můj osobní vztah k Marii? Pannu Marii ctím jako vzor, vážím si jí a mám ji rád, protože je prvním člověkem, který se díky své lásce k Bohu a k lidem dostal do nebe a odtud nás chrání a pomáhá nám a přimlouvá se u Boha za dobré věci pro nás.
Marie je pro mě ženou, která zcela svobodně vydala svoji vůli Bohu. Tak se mu bez výhrad a pochybností oddala a mohla se stát dokonalým obrazem Boha ve své oddanosti, lásce, pokoře a chudobě. Součástí mé víry je to, že žije dál v nebi, přimlouvá se u Boha za své děti na zemi a vede nás ke svému Synu a Pánu Ježíši Kristu. Vídám čas od času některé křesťanské sestry a bratry, kteří se tak „zamilovali“ do Marie, že se pro ně stala bohem a zapomněli na jediného Boha ve třech osobách, tj. Otce, Syna a Ducha svatého. Jako by tito lidé nevnímali slova kréda, které zpívají každou neděli v kostele. Možná již do kostela nechodí a pozornost věnují pouze osobě Panny Marie.
Pamatuji si na dobu rekonvalescence z těžké nemoci, kdy jsem začal oslovovat Pannu Marii téměř každý den. Tehdy v červnu 2013 jsem se účastnil mariánské pouti. Lidé se shromažďovali v jedné obci u Poděbrad. Bylo to místo v rovině uprostřed polí a luk, téměř na samotě. Sošky Panny Marie stály na nosítkách vyrovnané v trávě na zvýšeném okraji cesty. Viděl jsem, s jakou péčí byly připravené a jak se za nimi vlnila tráva a nad ní modré nebe. Lidé byli svátečně oblečení a řadili se do průvodu. Dali jsme se na pochod k Poděbradům, muzika hrála poutní písně, lidé zpívali a já jsem byl v povznesené náladě a v srdci jsem začal obdivovat hlavní postavu pouti, kterou byla Panna Maria. Snad tehdy jsem byl Marii nejblíže a viděl jsem ji také nejvíce jako královnu světa. Spojily se tehdy mé dosavadní rozumem schválené poznatky o Marii (rozum mi říkal, že je ona příklad dokonalého člověka, takové podoby, jakou pro nás všechny připravil Bůh) s tím, jak jsem vnímal a prožíval pouť. Od té doby si vážím modlitby růžence a chápu, že je to evangelium ve zkratce. Nejraději mám modlitbu růžence při pěších poutích. Naučil jsem se ji při putování františkánských terciářů z Levého Hradce na Velehrad.
Modlitby sv. Františka, ve kterých se na Marii obrací. V „Pozdravení blahoslavené Panny Marie“ (viz Františkánské prameny str. 68) František hluboce a srozumitelně rozjímá o Božím mateřství Marie. V „Antifoně“ (viz Prameny str. 78, Hodinky o utrpení Páně) František krásně oslovuje Pannu Marii těmito jmény – dcero a služebnice nejvyššího a svrchovaného Krále, nebeského Otce, Matko našeho nejsvětějšího Pána, Snoubenko Ducha svatého. To, co Františka tolik fascinuje na Marii je právě ona služba a poslání, její panenské mateřství a její vztah k Božskému Duchu. František chce sám být Marií a k takové proměně zve i ostatní křesťany, když jim říká (viz v Listu všem věřícím), že matkami našeho Pána Ježíše Krista jsme tehdy, když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle díky božské lásce a čistému a upřímnému svědomí a rodíme ho skrze svaté chování, které má druhým svítit jako vzor.
Maria se nám tak podle Františkova vzoru může stát vzorem v naslouchání Božímu slovu a ve věrnosti našeho povolání.
Proto je pro nás snazší pochopit Františkův zápal, s jakým slavil jesličky. Ty neměly být lidovou podívanou, ale měly sloužit k tomu, aby se v lidských srdcích znovu narodilo Děťátko. A chudoba, v jaké k té zázračné události došlo a která provázela celý život Krista a jeho Matky, nemá pro Františka jiný význam než ukázat velikost Boží lásky, která se pro člověka vzdává úplně všeho. A stejně jako Maria, která Krista doprovázela a žila svůj život s Ním, nemá František jiné přání než žít jako ona v naprosté blízkosti Božího Syna v dokonalé otevřenosti pro působení Ducha svatého, aby tak vůle nebeského Otce byla splněna a jeho stvoření mohlo být Boží slávou a oslavením. Takový byl Františkův postoj, zakotvený v reálném životě.
Panna Maria v Písmu. Mariánské téma v Písmu nacházíme na několika místech: v předobrazech PM ve Starém zákoně, ve čtyřech evangeliích, v listech sv. Pavla a v knize Zjevení sv. Jana. Evangelisté Matouš a Lukáš se zabývají Marií především v prvních dvou kapitolách, kde mluví o Ježíšově dětství. V Markově evangeliu se Maria objevuje pouze jednou, a to, když za Ježíšem přichází společně s jeho příbuznými (Mk 3,31-35).
V Matoušově evangeliu je Maria spíše pasivní. Aktivní je její snoubenec svatý Josef. Oba zde pouze mlčí. Matouš mluví o narození Božího Syna z Panny a představuje Marii vznešeným titulem „matka“. Dítě a matka jsou spolu nerozlučně spjaty (Mt 1,16-2,23).
Lukášovo evangelium mluví o Panně Marii nejvíce. Jsou to události z Ježíšova života. Zvěstování (Lk 1,26-38), návštěva u Alžběty (Lk 1,39-56), narození v Betlémě (Lk 2,1-20), představení a nalezení v chrámě (Lk 2,21-52). Během Ježíšova veřejného působení je zde zmínka například, když ho s příbuznými hledá (Lk 8,19-21). V těchto příbězích jsou hlavní a vystupující vlastnosti Marie pokora a oddanost Bohu. To je pozvánka do její školy. Maria nás svým osobním příkladem vyučuje. Vidíme ji zde ve všech případech jako oddanou služebnici živého Boha, která nás učí Pána chválit, přemýšlet o jeho věcech, uchovávat si je v paměti a nezapomínat na to, co Bůh v životě člověka koná. Lukášovi se připisuje autorství Skutků. Zde je Marie hned na začátku ženou, která patří do prvotní křesťanské obce, která je u kořenů církve a setrvává s apoštoly na modlitbách (Sk 1,14). Zde vidíme příklad k následování také: učení se trpělivosti v očekávání Božích darů.
V Janově evangeliu čteme o Panně Marii na dvou místech: svatbě v Káně (Jan 1,1-11) a pod křížem (Jan 19,25-27). V Káně Maria chce pomoct novomanželům a zároveň naprosto věří, že Ježíš je pravý Bůh, který se nechce ukázat jako nějaký kouzelník, ale jako ten, který pomáhá člověku a dává mu to nejlepší. Čteme její poslední slova v Písmu: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan 2,5) To je výborná rada i pro každého z nás. Druhá zmínka je pro nás pozváním pod kříž. Kristus umírá za každého z nás a dává nám Marii za matku. To je naprosto zásadní chvíle. Ježíš má starost o svoji matku i o nás. Mariino mateřství vůči všem lidem je zde jasně stanoveno. Ona je Matkou všech. Když Kristus umíral, odkázal jí ty, které miloval, a všechny, kterým svou smrtí otevřel věčný život. Mateřství té, která porodila Ježíše Krista, bude mít „nové“ pokračování v církvi a skrze církev. Toto pokračování se tedy týká i nás. Závěr: Bible nám ukazuje Pannu Marii jako velký vzor hodný následování.
Br. Martin Košťálek
Panna Maria je pro mě především maminkou. Bezpečným útočištěm, pokojným náručím, ve kterém mohu spočinout. Zároveň velkou inspirací, jakožto jednou z nás – lidí, v jejíž šlépějích lze jít cestou k Bohu.