Čtyřicátý čtvrtý týden: Milovat Boha skrze stvoření
Nyní obracíme své myšlenky ke Stvořiteli neboli Velkému Duchu a posíláme pozdravy a poděkování za všechny dary Stvoření. Vše, co potřebujeme k dobrému životu, je zde, na Matce Zemi. Za všechnu lásku, která je stále kolem nás, spojujeme své mysli v jeden celek a posíláme Stvořiteli svá nejvybranější slova pozdravu a díků. Nyní jsou naše mysli jedno.
-Proslov ke Dni díkůvzdání, Konfederace Haudenosaunee
Potawatomi autorka Kaitlin Curtice nás vyzývá, abychom se zamysleli nad tím, jak se modlíme v přírodě, za přírodu a s přírodou:
Dary pro modlitbu sladká tráva, šalvěj, tabák a cedr
Dary modlitby – sladká tráva, šalvěj, tabák a cedr – nám prý byly dány, abychom zůstali ve spojení se Segmekwe, Matkou Zemí, abychom se dělili o její dobré dary a prosili Stvořitele, aby nás vyslyšel, aby byl s námi přítomen. Jako Potawatomi se modlím, abych na to nezapomněla, a modlím se, abych v sobě udržovala škodé, oheň, který se ve mně rozhoří…..
Modlitba zahrnuje celé mé já
Když jsem vyrůstala v baptistické tradici, slyšela jsem jen málo zmínek o komunikaci s Bohem prostřednictvím země. O nedělích jsme často slýchali kázání o tom, že modlitba je něco, o co bychom se měli jen více snažit, místo abychom do ní vstupovali. Když jsem se začal modlit v Potawatomi, pochopil jsem o modlitbě něco jiného – že je to celostní akt, který zahrnuje celé mé já a všechny tvory kolem mě, kteří komunikují s Bohem.
Modlitba dovoluje prožívat to že jsem člověkem
Pokud skutečně věříme, že nás Bůh obklopuje, věříme, že modlitba je každodenní zkušenost bytí naživu….. Když vyjdete ven a zapojíte se do světa v tichém naslouchání, modlitba se stane a získá pro vás vlastní způsob bytí. Možná je modlitba jen poezií a my prožíváme projevy toho, co znamená být člověkem.
Jsem připoutána k lásce , která t byla vždy
Proto nám Stvořitel dal dary, abychom si vzpomněli…. Když pálím šalvěj nebo pokládám tabák, vím, že jsem připoutána k lásce, která zůstává stálá po celá staletí a která mě vždy volá zpět k vlastní posvátnosti. A tato posvátnost mě vždy povede zpět do světa, abych konala dílo lásky.
Curtice často navštěvuje státní park na území, kde žili Muscogee Creek a Cherokeeové:
Vše kolem mě v přírodě ke mně mluví
Slyším stromy mluvit a ony si všechno pamatují. Když mě skály zvou, abych se posadila, žádají mě, abych si udělala chvilku na vzpomínky. A když se voda zastaví, aby odrážela modrou oblohu v Georgii, žádají mě, abych si vzpomněla, abych něco získal zpět. A tak položím svůj tabák na vodní hladinu a zašeptám: „Nejsi zapomenutá.“ A tak si vzpomenu.
Naslouchám a vzpomínám
Naslouchám předkům a stvořenému světu, který touží vyprávět své vlastní příběhy. Šeptám modlitbu ke Kche Mnedo, k Mamogosnanovi, Stvořiteli, který nikdy nezapomíná, který zná jazyk každého kmene….. Pokud nasloucháme, země promlouvá. Pokud nasloucháme, konáme aktivní práci, kterou je věnování pozornosti nejen našim vlastním životům, ale také historii, která znovu a znovu vypráví svůj vlastní příběh.
Prameny:
Kaitlin B. Curtice, Native: Identity, Belonging, and Rediscovering God (Grand Rapids, MI: Brazos Press, 2020), 70, 71–72, 73.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian; Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian; Eglise Saint Joseph (detail), 1954, oil on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Creation teaches us to love God in all Her death, decay, fallow times, insemination, growth, blooming and life and death and life.