Pokud bychom přistupovali k přírodě a životnímu prostředí bez této otevřenosti úžasu a úžasu, pokud ve vztahu ke světu již nebudeme mluvit jazykem bratrství a krásy, náš postoj bude postojem pánů, spotřebitelů, bezohledných vykořisťovatelů, neschopných stanovit limity pro své bezprostřední potřeby. Naproti tomu, pokud se cítíme důvěrně sjednoceni se vším, co existuje, pak střízlivost a péče spontánně vzrostou. Chudoba a askeze svatého Františka nebyly pouhým pozlátkem askeze, ale něčím mnohem radikálnějším: odmítnutím proměnit realitu v objekt, který má být jednoduše používán a kontrolován. (papež František)
