Najednou si uvědomuji svou únavu, křehkost a hlubokou nejistotu ohledně toho, co se se mnou děje a kam ve svém životě směřuji. Začal jsem vůbec počítat s hloubkou smutku, který v sobě nosím, nebo s jeho zdroji? Vím, že ne. Ale tady na tomto místě si začínám uvědomovat, že se těmto otázkám musím otevřít, že je to součást toho, proč jsem tady. [1]
