Neexistuje žádný nonstop útěk k novému uspořádání. Různé systémy tomu říkají „osvícení“, „exodus“, „nirvána“, „nebe“, „jaro“ nebo dokonce „vzkříšení“. Přeuspořádání je život na druhé straně smrti, vítězství na druhé straně neúspěchu, radost na druhé straně porodních bolestí. Je to naléhání na to, abychom prošli skrz – ne pod, přes nebo kolem. Abychom se tam dostali, musíme snášet nepořádek, učit se z něj a zahrnovat ho, překračovat první naivní řád – ale také ho stále zahrnovat!
