Rok sv. Josefa

V příloze naleznete text z webu kapucini.cz „Patris corde“ – apoštolský list věnovaný sv. Josefu a také Podmínky ke získání daru odpustků v Roce sv. Josefa.

V roce sv. Josefa bereme ve středy mešní formulář ke sv. Josefu, pokud nám ho nepřekryje jiný svátek.

Zpráva převzat z webu Kapucini.cz

Přednáška misionáře Václava Čápa na téma sv. Josef Římskokatolická farnost sv. Filipa a Jakuba Zlín / https://www.youtube.com/watch?v=1wcezEkZpfg Časový harmonogram DO21 9:01​ – začátek, Chvály
9:35​ – 10:15​ – 1. promluva p. Čápa 10:16​ – 10:59​ – přestávka 11:00​ – 11:45​ – 2. promluva p. Čápa

Dávat prostor tomu, co jsme si sami nezvolili (výňatek textu z www.pastorace.cz)

Svatý Josef je také přívětivým otcem, který „přijímá Marii bez předběžných podmínek“, což je velmi důležité také dnes – pokračuje František –  „v tomto světě, kdy je psychologické, verbální i fyzické násilí páchané na ženě evidentní“ . Mariin snoubenec je také tím, kdo v důvěře v Pána přijímá do svého života události, kterým nerozumí. Nepoddává se zklamání, nereaguje vzpourou, nechává stranou své úsudky, „neupadá do trpné rezignace, nýbrž odvážně a statečně se nasazuje“. Jakoby mám Bůh skrze sv. Josefa opakoval „Nebojte se!“. Vede nás k tomu, abychom se statečností zakořeněnou v naději dávali prostor tomu, co jsme si sami nezvolili. „Takovýto způsob akceptace života nás uvádí do hlubšího smyslu. Život každého z nás se může zázračně obrodit, najdeme-li odvahu jej žít podle toho, co nám ukazuje evangelium. A nezáleží na tom, zda se všechno zvrtlo špatně a zda už je něco nevratné. Bůh může dát rozkvést květům mezi kameny,” píše František v listu “Patris corde”. Křesťanský realismus totiž nic neodmítá, protože „skutečnost ve své tajemné nezvratnosti a složitosti je nositelkou smyslu existence v jejích světlých i stinných stránkách“.

Josef nás tedy učí, že věřit neznamená nacházet snadná „útěšná řešení“; on totiž „nehledal zkratky“ nýbrž stavěl se čelem ke skutečnosti a přijímal za ni odpovědnost. Podobně také jeho příklad vede k přijímání druhých, takoví, jací jsou, a “k náklonnosti ke slabým, protože Bůh volí to, co je slabé“. (4)