Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Zejména nyní, když se mocnosti impéria a zavedeného řádu snaží znovu poskládat rozbité kousky našeho národního a církevního života, přičemž v jejich jádru zůstávají tytéž (sobecké síly a cíle, měli bychom usilovat a modlit se, aby nás Bůh přetvořil k obrazu své milované společenství. (Stephanie Spellers)
Ačkoli dnešní křesťanské církve konají mnoho dobra, jsou stále do značné míry, zejména na Západě, v souladu s kulturní a politickou mocí. Abychom obnovili důraz rané církve na víru jako na milující a komunitní způsob života, musíme jednoznačně podporovat dobré a soucitné pastorační a uzdravující praktiky. (R.Rohr)
místní společenství:
Od svých nejranějších a nejdynamičtějších století bylo křesťanství nejživější tehdy, když bylo poháněno hnutími samoorganizujících se – nebo bychom snad měli říci „Duchem organizujících se“ – buněk. Tyto buňky se zakořenily a rostly jako semena v komunitách a institucích. Tam rostly, množily se a přinášely ovoce – ovoce v spravedlivých a živých institucích, ovoce v prosperujících, mírumilovných a radostných komunitách. (Brian D. McLaren)
V rané církvi se zbožní křesťané snažili ztělesňovat Boží lásku a prožívat Boha takovým způsobem, že láska přetvářela jejich životy. „Láska k Bohu je extatická, nutí nás vystoupit ze sebe samých,“ napsal Dionýsius Areopagita kolem roku 500; „nedovoluje milujícímu, aby již patřil sám sobě, ale patří pouze Milovanému.“ (Diana Butler Bass)
prvotní církev:
Nedílnou součástí této vzájemné úcty byla naprostá absence sociálních bariér; šlo o učednictví rovných. Byli to muži a ženy, kteří nejen říkali, že všichni jsou v Božích očích rovni, ale také žili tak, jako by to mysleli vážně. Tradiční bariéry rasy, pohlaví a postavení pro ně nic neznamenaly, neboť v Kristu nebyl ani Žid, ani pohan, muž ani žena, otrok ani svobodný. V důsledku toho, navzdory rozdílům ve funkci nebo společenském postavení, bylo jejich společenství poznamenáno pocitem skutečné rovnosti.(Huston Smith)
https://youtu.be/gGPL7-3xrpU?si=vzahgGDAuTYGRLgN V květnu se v duchovním centru na Vranově u Brna setkalo na 60 sekulárních františkánů z celého Česka na nevolební rohožkové kapitule. Setkání bylo plné radosti, sdílení, modlitby hudby…
Pro Ježíše jsou učení jako odpuštění, uzdravení a spravedlnost skutečným důkazem nového a sdíleného života. Pokud to nevidíme v církvích a duchovních společenstvích, je náboženství „jen v hlavě“ a z velké části iluzí. (R.Rohr)
Didaché, sestavená kolem roku 90 n. l., říká: „Sdílej vše se svým bratrem a neříkej, že je to tvé. Neboť jestliže se podílíš na tom, co je nehynoucí, o kolik více na věcech, které hnijí!“ V té době bylo křesťanství ještě čisté, jednoduché a milující, relativně nedotčené říší, racionalizací a kompromisy.
Kdybychom jen dokázali překonat překážku a přejít k tomuto novému paradigmatu, k tomuto zcela novému způsobu uvažování vycházejícímu z kolektivu, směrem ven a kolem, spíše než z jednotlivce nahoru, mohlo by se stát, že uvidíme posun k zcela nové kosmologické vizi, zcela nové úrovni vědomí, možná dokonce ještě během našich vlastních životů. (Cynthia Bourgeault )
Ježíš nám opět ukázal cestu: On je vinný kmen; my jsme ratolesti. Nikdo z nás nemůže být ani nemusí být správný, ale vždy můžeme být ve spojení. (R.Rohr)