Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
B.Holmesová: nevýslovná radost je okamžik
mystického setkání
kdy Bůh vstoupí po špičkách do tichého altánu,
svědčí o Božím utrpení,
a šeptá nám do uší,
„Nezapomeň,
že jsem tě naučil létat
na křídle a modlitbě,
až budeš připraven
letíme!“…
R.Rohr: Hledejte radost v Bohu a pokoj v sobě; hledejte spočinutí v tom, co je dobré, pravdivé a krásné. Je to jediné místo odpočinku, které nám zároveň umožňuje slyšet a snášet temnotu. Tvrdé a měkké, obtížné a snadné, bolestné a extatické se navzájem nevylučují; ve skutečnosti se navzájem umožňují.
Co když Bůh přece jen neorganizuje vesmír naším jménem? Co když Bůh místo toho pozoruje, naslouchá a čeká – čeká na naše volby, naše rozhodnutí, naši schopnost udělat ze světa a našich životů to, co chceme? Co když Bůh se vším nemanipuluje, ale touží po našem partnerství? Co když Bůh chce, abychom s nimi tančili?
Kdykoli a jakkoli se zapojím do vesmírného tance, oživí mi to paměť a umožní mi to jakýsi „druhý pohled“, záblesk harmonie a jednoty, která je mnohem hlubší a silnější než síly jakéhokoli bojujícího národa nebo jednotlivce. Prohlubuje se má důvěra, že dobro přetrvá.
Barbara Holmes: Ať už se ve vašem životě právě teď děje cokoli, i to pomine. Kde nacházíte svou radost? Pokud nevíte, jak tančit, nedělejte si starosti. Vaše duše zná kroky. Ať už vás život zastihne kdekoli, nezapomeňte tančit a zpívat s Bohem, který s vámi tančí jako vichřice.
R.Rohr:Pamatujte, že Bůh je vždy přítomen v realitě takové, jaká je, ne pouze takové, jaká by měla být. Když se setkáme s lidmi, kteří se dokážou usmívat v přítomnosti smutku, je v nich jas – jasnost, pravda a svoboda.
Stali jsme se velmi pochmurnými křesťany ve velmi pochmurné době. Ne že bychom se neměli o co starat. Jsou tu války, přírodní katastrofy, deficity, narušené vztahy a viry. Ale uprostřed toho všeho jsme radostným Bohem a radostným Spasitelem povoláni k radosti. Hierarchie se vždy bály tančícího, radostného Ježíše. Nemají takový strach z institucionálního Krista, ale bojí se tohoto živého, zpívajícího Ježíše, který umí boogie, který zpívá až do Getseman a vypráví vtipy. Vzpomínáte si na ten, který vyprávěl farizeům o velbloudovi a uchu jehly?
Dan Riley OFM: Je načase, aby se to, co se kdysi odehrávalo v klášterech, klášterech a kostelech, nyní přeneslo do domácností a veřejných prostor našeho světa. Je čas, aby se to, co bylo kdysi vyhrazeno četbě Bible, nyní rozlévalo také do Stvoření, do vtěleného Slova. Máme ho přijímat tam, kde a jak je…..
Život v Bohu je sázkou na lásku, která vyžaduje věrné nasazení, i když temnota přetrvává a utrpení převládá. Růst v lásce skrze modlitbu znamená vrhnout se do srdce Boha….. Teprve když dokážeme plakat nad tím, co ještě není milováno, můžeme žít v nové realitě; láska totiž čeká na zrození. To je jádro františkánské modlitby.
Cesta lásky může být trýznivá. Není to cesta pohodlí. Vyžaduje bdělost a kázeň, abychom mohli mluvit za ty, kdo nemají hlas, a odvahu přijmout důsledky zvonění, které prolomí kouzlo samolibosti. Přesto jsou plody takové činnosti sladké. Jsou to plané plody, které přinášejí hojnost – dost na to, aby nasytily celé království, a to přímo tady na zemi.