Uvědomil jsem si, že je rozdíl mezi živou a umírající či mrtvou tradicí. Živá tradice se stále učí a roste. Ano, ohlíží se zpět, aby oslavila mnohé objevy, poučení, moudrost a dary z minulosti, ale nechová se, jako by už měla všechny odpovědi.
Uzdravení ran vyhnanství
Všichni jsme vyzýváni, abychom se probudili a pojmenovali svůj smutek, bolest a trauma, abychom nechali své slzy téct a okořenili jimi svůj život. Doba, jako je tato, nás také vyzývá, abychom se postavili na nohy, nestali se cynickými a zahořklými a nenechali se pohltit a přemoci svým hněvem a smutkem. Místo toho máme vše přetvořit v něco mnohem plodnějšího. Máme se co učit od našich předků, od jejich příběhů o traumatech a od jejich láskyplného protestu odolnosti.