Devatenáctý týden: Středa 7. května 2025
Ředitelka programů CAC Barbara Otero-López píše v jarním čísle ONEING o kolonizačním vyhnanství, kterým trpěla rodina jejích předků, a o odolné lásce, kterou její předkové inspirují:
„Sustos“ – negativní dědictví po předcích španělsky …
V rodině mých předků je mnoho domorodých žen, které byly zajaty španělskými dobyvateli a osadníky. Tyto ženy byly zajaty a odvedeny z vlastních rodin do komunit, které se od těch jejich značně lišily. Byly odvedeny jako zajatkyně, manželky a otrokyně. Byly používány jako nástroj směny a k zajištění spojenectví. Byly vyhnány ze života, který kdysi znaly, a byly nuceny žít jako manželky a otrokyně. Tyto ženy nesly trauma zajetí, trauma vyhnanství v zemi svého vlastního národa. Byly nuceny vdát se a rodit děti svých věznitelů. Je známo, že taková traumata se přenášejí dělohou, pupeční šňůrou, z matky na dítě a pak znovu na dítě tohoto dítěte. Sustos je španělské slovo, které pojmenovává taková zranění duše.
… se dá změnit láskou
Navzdory bolesti a traumatu ze zajetí a nucené asimilace do kultury a společnosti, která jim nebyla vlastní, navzdory svým sustos se tyto ženy naučily milovat a předávat tuto lásku prostřednictvím jídla, písní, léčení, tradic a lásky k Bohu a všemu Jeho stvoření. Tato láska v době exilu byla láskou posvátnou, láskou zrozenou z houževnatosti a tichého odporu.
A jak jsem se dozvěděla, stejně jako se traumata a zranění duše přenášejí na další generace prostřednictvím DNA, přenáší se i láska a odolnost.
Naslouchejte svým předkům
Jak nás naučila Dr. B [Barbara Holmes]: „Cestujete se svými předky. Proto je důležité znát své kořeny, protože ať už to víte, nebo ne, putují s vámi. Nechtěli byste jim pomoci? Nechtěli byste varování? Nechtěli byste požehnání těch, kteří vás předešli?“… [1]
Sama teď budu babičkou a slyším svou matku a své babičky, jak mě volají, abych naslouchala a probudila se a žila příběhy, které chtějí, abych předávala dál, abych pokračovala v té cti být překladatelkou vzpomínek a mytologií, abych předávala dál lásku a odolnost, která mi byla předána….
Pojmenujme své smutky a vytvořme něco pozitivního
V takových časech je pro nás všechny výzva. Všichni jsme vyzýváni, abychom se probudili a pojmenovali svůj smutek, bolest a trauma, abychom nechali své slzy téct a okořenili jimi svůj život. Doba, jako je tato, nás také vyzývá, abychom se postavili na nohy, nestali se cynickými a zahořklými a nenechali se pohltit a přemoci svým hněvem a smutkem. Místo toho máme vše přetvořit v něco mnohem plodnějšího. Máme se co učit od našich předků, od jejich příběhů o traumatech a od jejich láskyplného protestu odolnosti.
Věřím, že v takovýchto časech jsme všichni vyzýváni k naslouchání. Jaké příběhy chtějí vaši předkové vyprávět vaším prostřednictvím?
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Barbara Holmes, “Living in a Crowded Cosmos,” CAC’s Living School: Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, August 2024.
Barbara C. Otero-López, “Listen,” ONEING 13, no. 1, Loving in a Time of Exile (2025): 42–43. Available in print or PDF download.
Image credit and inspiration: Kryuchka Yaroslav, Untitled (detail), photo, USA, Adobe Stock. Click here to enlarge image. Things will break, and we are invited, when ready, to put the pieces back together again.