Duch svatý nikdy nevzniká na základě našich činů nebo chování; přirozeně v nás přebývá, je naším vnitřním bytím s Bohem. V katolické teologii nazýváme Ducha svatého „nestvořenou milostí“. Kultura, a dokonce i náboženství nás často učí žít z našeho falešného já, z naší pověsti, sebeobrazu, role, majetku, peněz, vzhledu atd. Teprve když nás to zklame, a to se nakonec vždycky stane, Duch svatý v nás se zjeví a je připraven nás vést.
