Pro některé lidi to bylo jistě nemožné a děsivé, ale pro většinu, které nebyla dána žádná důstojnost, naprosto přitažlivé a nadějné. Kdo by nechtěl, aby mu někdo řekl, že je hodný a dobrý? Kdo nechce, aby ho zbavili společenské hanby? Lidské tělo už nebylo lacinou věcí, poníženou otroctvím nebo sexuálním, slovním a fyzickým zneužíváním. Pavel říká: „Jste samotným Božím chrámem“. Vědci se dnes domnívají, že toto je Pavlova nejvyšší a organizující myšlenka. Takové nečekané potvrzení lidské důstojnosti začalo obracet celou Římskou říši.
