Spirituál černých otroků:
Jednoho z těchto rán, jasného a krásného
Vezmu křídla a rozčísnu vzduch
Až se dostanu do nebe, obuju si boty
Budu běhat po slávě a říkat všem novinky
Až se dostanu do nebe, budu zpívat a křičet
Nikdo mě tam nevyžene. [2]
Hledání naděje v hlubinách deprese
Proto jsem přesvědčen, že když Ježíš z kříže zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,45-46), nešlo o hluboké teologické prohlášení o skrytém Bohu. Ježíš citoval Žalm 22, spirituál svého lidu. Měl bolesti a začal zpívat. Ve své posvěcené představivosti vidím lidi u paty kříže, jak se k němu přidávají, stejně jako my dnes v mém společenství věřících: nejprve pomalu, jeden hlas, pak druhý, broukání, pak tvoření slov.