pouštní komunity

Změna vědomí

frantiskan

Pro tyto pouštní matky a otce nebyla modlitba chápána jako transakce, která nějak potěší Boha (chápání modlitby jako řešení problémů, které se objevilo mnohem později), ale jako proměna vědomí toho, kdo se modlí. Modlitba byla probuzením vnitřního dialogu, který se z Boží strany nikdy nezastavil. Proto mohl apoštol Pavel tak často mluvit o tom, že se modlí „stále“ (1 Sol 5,17)

pouštní komunity

Radikální základ

frantiskan

Tichá modlitba: Co se učíte ignorovat a co se učíte milovat? Co musí ve vašem životě zemřít a co musíte bezvýhradně potvrzovat? Tyto dvě otázky jsou jádrem pouštní spirituality. Poušť se stává hrobem, říkali mniši, místem zániku ega. Ale je v tom také nesmírná radost a uvolnění, naučit se umírat dříve, než zemřete. Konečně se osvobodíte a můžete žít s odevzdaností. Nikdo není svobodnější než ti, kdo pohlédli smrti do očí, prošli ohněm a jsou nyní schopni beze strachu milovat.