Zdá se, že nás vpřed pohání i volá jakýsi hluboký stesk po domově. Existuje v nás přirozená a toužebná nespokojenost, která nás zároveň posílá i přitahuje vpřed, a pramení z našeho původního a radikálního spojení s Bohem. To, co se jeví jako minulost a budoucnost, je ve skutečnosti tentýž domov, tentýž volání a tentýž Bůh, pro něhož „tisíc let je jako jeden den“ (Žalm 90,4) a jeden den jako tisíc let.(R.Rohr)
