Poušť a proměna – Neděle, 15. února 2026
Děkanka fakulty CAC Carmen Acevedo Butcher čerpá inspiraci od pouštních křesťanů ze čtvrtého století.
Tito muži a ženy uprchli do pouští severní Afriky a dalších míst, aby mohli praktikovat svou víru odděleně od křesťanství říše.
Útěk ze zpolitizovaného křesťanství
Kolem roku 313 n. l. a milánského ediktu se křesťanství spojilo s říší. [1] Mnoho lidí, kteří chtěli prožít skutečný život podle Kristových slibů, takřka opustilo říši. Odešli do pouští Egypta, Palestiny, Sýrie a Arábie. Byli mezi nimi ženy i muži, bohatí i chudí. Někteří z nich pracovali u královských dvorů, jiní byli vrazi. Někteří byli ve společnosti velmi vážení, zatímco jiní byli společností považováni za darebáky.
Mystická dimenze křesťanství
Křesťané, kteří odešli do pouště, hledali vnitřní mučednictví. Alespoň tak to vnímali oni sami. Chtěli se naučit, jak zemřít pro ty aspekty sebe sama, které jim bránily prožívat intimní vztah s Ježíšem v mystické dimenzi. Hledající odcházeli do pouště a říkali: „Abba, otče, nebo Amma, matko, dej mi slovo“, protože opravdu chtěli, aby se jejich duše probudily.
Příběhy otců
Pouštní starci pro mě znamenali velmi mnoho a opravdu skvělé je, že ještě než jsem jim úplně porozuměla, milovala jsem jejich příběhy. Můj oblíbený příběh je o Abbovi Mojžíšovi z Egypta. Někdo mu poslal zprávu a řekl: „Potřebujeme, abys přišel na shromáždění starců, protože někdo spáchal hřích a potřebujeme, abys nám pomohl vynést rozsudek nad jeho chováním.“ On jen řekl: „Nechci jít.“ Potom mu kněz poslal vzkaz a řekl: „Mojžíši, potřebujeme tě tady. Žádají tě. Musíš přijít.“ Mojžíš tedy neochotně vstal. Přešel ke starému koši, který měl. Byl plný děr a on ho naplnil pískem. Pak si ho naložil na záda a šel na toto shromáždění, kde byl někdo obviněn z hříchu a čekal na rozsudek skupiny. Lidé k němu přišli a řekli: „Mojžíši, co to děláš? Co to děláš?“ On odpověděl: „No, jdu soudit někoho za hřích, který podle nich spáchal, a přitom moje hříchy mi utíkají za zády a já je ani nevidím.“ [2]
Poselství lásky
Žalobci prostě odešli. Vrátili se ke shromáždění a řekli tomu muži: „Nemáme ti co říct.“ Shromáždění se rozpadlo kvůli Mojžíšově pokoře. Je to velmi podobné ženě obviněné z cizoložství muži v Janově evangeliu, kde Ježíš přichází a říká: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kamenem“ (Jan 8:7).
Pro mě je hlavním poselstvím pouštních starců láska, a proto se k nim stále vracím.
Prameny:
[1] The Edict of Milan, passed by Constantine and his co-emperor Licinius, effectively granted religious freedom in the Roman empire, ending the persecution of Christians.
[2] See Benedicta Ward, The Desert Christian: Sayings of the Desert Fathers: The Alphabetical Collection (Macmillan, 1980), 117.
Adapted from Carmen Acevedo Butcher with Mike Petrow, “Prayer of the Heart,” CAC’s Living School: Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, 2024.
Image credit and inspiration: Dan Grinwis, untitled (detail), 2017, photo, Namibia, Unsplash. Click here to enlarge image. By stepping freely into the desert, the seeker claims their own capacity to think and become whole in a vast place of transformation beyond the structures of any system.