Ježíš a konec hledání obětního beránka – Středa 1. dubna 2026
Karen González, obhájkyně imigrantů, poukazuje na příběh Josefa v Genesis 37 jako na příklad Boží lásky a ochrany cizinců:
Dobrota uprostřed utrpení
[Josef] jako zranitelný cizinec trpí řadou neštěstí. Josefův příběh je silný a účinný, protože vyvolává otázky o Boží dobrotě uprostřed utrpení. Také zobrazuje lidskou tendenci střídat lásku k cizincům a strach z nich. V jeho příběhu vidíme přechod egyptské společnosti od strachu k lásce a pak zpět ke strachu…
Bůh vidí a je s námi
Bez možnosti nápravy, jako otrok v cizí zemi, se Josefovi nedostává řádného procesu. Místo toho je uvězněn za zločin, který nespáchal. Neznámý vypravěč z Genesis uvádí, že Bůh Josefa vždy vidí a zůstává s ním. Dvakrát v rozmezí tří veršů se dozvídáme, že „Hospodin byl s“ Josefem, žehnal jeho dílu a dával mu přízeň u těch, kteří nad ním měli autoritu (Genesis 39:21–23)… Nicméně tráví roky nespravedlivě vězněn, do značné míry zapomenut svými zahraničními vězniteli…
útěcha
Pro mnoho imigrantů a dalších lidí na konci dějin se Boží přítomnost v utrpení netýká složitých teologických argumentů o teodiceji nebo svrchovanosti, nebo o tom, jak špatné věci se mohou stát dobrým lidem. Pro ně je Boží přítomnost v utrpení tím, co jim umožňuje žít. Pro mnohé, kteří trpí, Kristus na kříži nabízí útěchu v podobě vědomí, že slouží Bohu, který sám poznal velký zármutek a utrpení. [1]
Strach vede k hledání obětních beránků, zatímco přátelství nás vede k tomu, abychom Krista přivítali mezi sebou:
Strach z cizinců
Strach se stal výchozím bodem v současné imigrační debatě v Severní Americe, a to i pro Ježíšovy následovníky, kteří jsou povoláni milovat své bližní jako sebe sama. Bible opakovaně hovoří o potřebě filoxenie [lásky k cizincům], od Exodu až po List Židům: „Milujte se navzájem jako rodina. Nezapomínejte otevírat své domy hostům [cizincům nebo cizincům], neboť tak někteří, aniž by o tom věděli, hostili anděly“ (Židům 13:1–2)…
Buďme cizincům přáteli
Když se otevřeme přátelství s imigranty a podnikneme vědomé kroky k vzájemnému poznávání a poznávání, rozšiřujeme okruh našich citů. Najednou imigranti již nejsou zátěží ani zátěží pro naši ekonomiku, ale Rut, Hagar nebo Josefem, kterého je třeba milovat. Stávají se pro nás mnohostrannými lidmi – přáteli, kteří obohacují naše životy sami sebou. Vítáme je a zároveň vítáme Krista a jeho radost. Když Egypťané přivítali Izraelity, přivítali mezi sebou Boha a Boží požehnání. A když Izraelity odmítli a utlačovali je, odmítli samotného Boha, aniž by si to uvědomovali.
Ježíš k nám často přichází v přestrojení, jak sám říká v Matoušovi 25: někdy je vězněm, nemocným, nahým, hladovým, žíznivým nebo imigrantem (verše 35–36). Pokud se od Josefa a jeho utrpení něco naučíme, pak je to přivítat a obejmout Ježíše v přestrojení. [2]
Prameny:
[1] Karen González, The God who Sees: Immigrants, the Bible, and the Journey to Belong (Herald Press, 2019), 100–101.
[2] González, God who Sees, 108–109.
Image credit and inspiration: Vaishak Pilai, untitled (detail), 2020, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. The crude cross etched into the wall becomes the mark of our human impulse to name a scapegoat, revealing how easily we point toward another what we cannot bear in ourselves.