Cvičení „Právě tohle“ – Čtvrtek, 21. května 2026
Carmen Acevedo Butcherová se podělí o kontemplativní cvičení, které jí pomáhá přijímat „právě tohle“:
Pomáhá mi zpěv
Moje jméno, Carmen, znamená píseň nebo báseň, což je tak nějak dokonalé. Zjistila jsem, že vždycky dokážu zpívat, zvlášť když je to těžké. Máme tendenci si myslet, že jsou lidé, kteří umí zpívat, a pak jsme tu my ostatní, kteří by asi neměli. Ale můžeme si zpívání vnést do každodenního života jako kontemplativní praxi. Vytváří to v našem těle úžasné vibrace a umožňuje emocím a energiím proudit skrze nás.
Pomáhá mi číst text Písma (zazpívám si ho)
Nemusíme znát píseň nazpaměť. I když si zapamatujeme jen oblíbený verš nebo řádek, můžeme si ji osvojit. Nemusí to být hymna nebo píseň, kterou doporučuje někdo jiný. Stačí najít něco, co rezonuje s naším srdcem. Může to být verš od Colea Arthura Rileyho nebo báseň Mary Oliverové. Můžeme se podívat do Písma a najít verš jako „Zůstaňte v klidu a vězte“ (Žalm 46:10) nebo něco v evangeliích. Ráda si ta slova zapisuji na malou kartičku a nosím je s sebou. Jakmile máme svá slova, můžeme je prostě začít číst, vyslovovat, žít s nimi a nechat z nich vzejít píseň. Můžeme z nich vytvořit jakýkoli druh zpěvu, jaký chceme. Když se totiž do slov ponoříme vědomě a opakovaně, často se časem spontánně vynoří melodie.
Acevedo Butcher nás povzbuzuje, abychom s kontemplativní praxí začali, ať už jsme v životě kdekoli:
Zpívej uprostřed chaosu
Nemyslím si, že bychom měli čekat, až se na to budeme cítit připraveni. Nemusíme čekat, až se budeme cítit dobře. Začneme, i když jsme unavení. Začneme i uprostřed chaosu. Začneme uprostřed dobrého dne nebo uprostřed dne obtížného. Na tom nezáleží. Začneme teď. Pokud chceme, prostě začneme.
Nečekej a začni hned
Pokud budeme čekat se zpěvem – nebo jakoukoli kontemplativní praxí – až se budeme cítit klidní nebo hodní, budeme čekat velmi dlouho. Někdy provádíme praxi a pokud se hned necítíme klidní nebo svatí, myslíme si, že jsme selhali nebo to děláme špatně. Ale o to nejde. Jde o to, že je provádíme jako dýchání, prostě nádech a výdech, znovu a znovu. Věrnost praxi přináší léčivý alchymistický účinek.
Zůstaň v klidu – už máme klíč k Božímu hlasu
Někdy začnu zpívat: „Zůstaň v klidu a věz, že já jsem Bůh,“ a zároveň si myslím: „Dneska jsem tak vystresovaný.“ Promění se to v malý dialog s Bohem: „Proč nemůžu být klidnější a vědět, že ty jsi?“ Všechny tyto myšlenky se točí v kruhu a tato praxe – opakování „Zůstaň v klidu a věz, že já jsem Bůh“ – udržuje prostor klidu a ticha. Můžeme se zastavit a „zůstat v klidu“ natolik, abychom si vzpomněli, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, a můžeme ctít svůj vlastní hlas, Boží hlas v nás. Nemusíme čekat na nějaký zvláštní klíč. Klíč je již v nás.
Prameny:
Adapted from Carmen Acevedo Butcher with Mike Petrow, “Taking the Practice Out of the Monastery,” Essentials of Engaged Contemplation, Trimester 1, mod. 3 (Center for Action and Contemplation, 2025). Unavailable.
Image Credit and inspiration: Patrick Hendry, untitled (detail), 2015, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A person stands in a contemplative „just this“ moment with the night sky.