Cesta rané církve – Pondělí 15. června 2026
Otec Richard popisuje vliv apoštola Pavla na vznik prvních křesťanských církví:
Církev jsou dva nebo tři
Apoštol Pavel věděl, že poselství evangelia musí mít konkrétní podobu, a tak se pustil do zakládání toho, čemu říkal „církve“. Ježíšova první vize církve je tak jednoduchá, že bychom ji mohli přehlédnout: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18,20). To je jistě důvod, proč Ježíš trvá na tom, aby poselství nebylo šířeno osamělým evangelistou, ale aby byli učedníci vysíláni „po dvou“ (Marek 6,7). Jedinec sám o sobě není vhodným zprostředkovatelem základního poselství.
Církev je živé tělo Kristovo skrze vztahy
Za Pavlova života ještě nebyla křesťanská církev institucí ani centrálně organizovaným souborem společných praktik a víry. Byla to živá bytost, která zvěstovala evangelium především skrze vztahy. Pavlova brilantní metafora pro toto živé, organické a konkrétní ztělesnění je „tělo Kristovo“: „Stejně jako lidské tělo, ačkoli se skládá z mnoha částí, je jedním celkem, protože všechny ty části tvoří jedno tělo, tak je tomu i s Kristem“ (1 Korinťanům 12:12). V srdci tohoto těla, poskytující energii, která oživuje celou komunitu, i když každého jiným způsobem, je „Boží láska, která byla vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého“ (Římanům 5:5).
Všichni jsme Kristovým tělem
Tento Duch je sám o sobě základní energií vesmíru, Základem všeho bytí, jak je popsáno v prvních verších Bible (Genesis 1:2). Jednota není jen zbožným blouzněním, ale velmi konkrétním Božím dílem. Takto Bůh miluje to, co stvořil. Pavel píše, že právě „ve vaší sjednocení jste Kristovým tělem“ (1 Korinťanům 12,27). Tím, že zůstáváme – navzdory všem zkouškám a odporu – uvnitř této zářivé sítě vztahů, tohoto vibračního stavu lásky, prožíváme velmi upřímnou a zdravou představu společného spasení.
Církev je nový společenský řád v Kristu
Církve nebo společenství, která Pavel založil, jsou jeho audiovizuálními pomůckami, na které může poukázat uvnitř zkaženého impéria (kde lidská důstojnost nebyla nikdy považována za samozřejmost), aby dodal svému poselství důvěryhodnost. Lidem, kteří se ptali: „Proč bychom měli věřit, že je možný nový nebo jiný život?“, mohl Pavel říci: „Podívejte se na tyto lidi. Jsou jiní. Toto je jiný společenský řád.“ V Kristu „již není rozdíl mezi Židem a Řekem, otrokem a svobodným, mužem a ženou, ale všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Galatským 3:28). Nejedná se pouze o náboženskou myšlenku, ale o socioekonomické poselství, které začalo měnit svět – a stále může.
Náboženství nemůže být jenom v hlavě ale i v srdci
Pro Ježíše jsou učení jako odpuštění, uzdravení a spravedlnost skutečným důkazem nového a sdíleného života. Pokud to nevidíme v církvích a duchovních společenstvích, je náboženství „jen v hlavě“ a z velké části iluzí. Mírotvorba, odpuštění a smíření nejsou nějakým lístkem do nebe v budoucnosti. Jsou cenou za lidskost – podpisem nebe – již nyní.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr: Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Orbis Books, 2018), 103–104.
Image credit and inspiration: Brice Xerty, untitled (detail), 2023, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. Like these tree rings, the early church’s imperfect but living community grows circles of love, joy, and fellowship through time.