Dvacátý devátý týden: Předsudky zdola
V Ježíšově bolestné smrti zakouší teolog Kwok Pui Lan Boží solidaritu s utrpením asijských žen.
Ježíšův zármutek a zármutek matek dnes
Ježíš volal po Jeruzalému. Jeho zármutek byl tak hluboký, že Matouš musel použít „ženskou metaforu“, aby popsal, co vlastně cítil: „Kolikrát bych chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje své potomstvo pod svá křídla…“. (Mt 23,37). Oč více by matka naříkala nad svým mrtvým synem, který zahynul ve válkách v Indočíně? Jak mohou matky, manželky a milenky v Koreji, které jsou odloučeny od svých milovaných, přestat plakat nad rozdělenou zemí?…?
Ženy v Asii trpí předsudky a diskriminací
[Asijské] ženy trpí tisíciletými předsudky a diskriminací východních kultur, v nichž dominují muži, bezuzdným společensko-politickým vykořisťováním a svou strukturální zranitelností. Tato velká břemena se spojují, aby ženu připravila o její osobnost a učinila z ní nikoho.
Je to bolest nejhlubšího nitra stejně jako jí měl Ježíš
Protože se utrpení dotýká nejhlubšího nitra její bytosti, pociťuje bolest trpícího Boha: Boha, který volal z kříže … Boha, který byl usmrcen vojenskými a politickými silami, který byl svlečen do naha, urážen a popliván. Neřekl snad prorok Izaiáš: „Byl v opovržení a zavržen lidmi, muž bolestí a známý zármutkem, a jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář…“. (Izajáš 53,3)? Bůh na sebe vzal riziko stát se člověkem a osobně zakouší, co to znamená být nikým.
Ježíš trpí a pláče s nimi a s námi se všemi
Je to právě osoba na kříži, která trpí jako my, byla učiněna symbolem, který osvětluje naši tragickou lidskou existenci a promlouvá k nesčetným ženám v Asii. Nehledáme v Ježíši pouhý příklad k následování, ani se ho nebudeme snažit zbožštit. Vidíme Ježíše jako Boha, který na sebe bere lidskou podobu, trpí a pláče s námi. [1]
Pro Richarda Rohra je „zaujatost zdola“ způsobem následování Boha a prožívání života ze strany utrpení:
Podívej se na svět z úhlu trpících, ze strany bolesti
Teologie osvobození se místo legitimizace toho, co už děláme, jednoduše snaží číst text ze strany bolesti. To je vše. Pro mě je to Ježíšova ikona – nečíst ze strany moci, ale ze strany bolesti. Kdo má bolest? Kde je bolest? Jak mnozí říkají, Ježíš je na obou stranách každé války. Němci v první světové válce měli na přezkách svých opasků nápis „Gott mit uns“ [Bůh s námi], ale Bůh je v zákopech na obou stranách.
Bůh je straně všech trpících. Ve světě je mnoho trpících i v lidech které podvědomě považujeme za nepřátele.
Bůh je se všemi lidmi, kteří volají ve své bolesti. Necítíme se kvůli tomu bezmocní? Už to není výlučný bůh naší skupiny, je to univerzální Bůh celé země, všech národů. Ale takto je možné uvažovat pouze tehdy, když se posuneme na úroveň moudrosti, která je úrovní osvobození. Na skupinově zaměřené náboženství už nemáme čas. Je tu příliš mnoho utrpení. [2]
Prameny:
[1] Kwok Pui Lan, “God Weeps with Our Pain,” in New Eyes for Reading: Biblical and Theological Reflections by Women from the Third World, ed. John S. Pobee and Barbel von Wartenberg-Potter(Bloomington, IN: Meyer Stone Books, 1987), 92.
[2] Adapted from Richard Rohr, “Gospel Call for Compassionate Action (Bias from the Bottom),” CAC Foundation Set (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2007). Available as MP3 download.
Image credit: A path from one week to the next—Izzy Spitz, Everything at Once, digital oil pastel. Izzy Spitz, Wings, digital oil pastel. Izzy Spitz, Tuesday Chemistry. Used with permission. Click here to enlarge image.
Perhaps those on the “bottom” of our societies, like the bottom shape in the image, have colors those “on top” have never dreamed of, like corals, reds and yellows.