Třicátý třetí týden: Třicátý den: Prorocká cesta: Láska a osvobození
Podle Richarda Rohra proroci nepředpovídají budoucnost, ale zdá se, že předvídají budoucnost, která je pro nás ostatní šokující:
Proroctví není předpověď, ale duchovní vhled. Prorok je ten kdo vidí.
Většina proroků se zdá být obyčejnými lidmi, kteří se ocitli s darem. Proroctví v Bibli není záležitostí předpovídání, ale – abychom si trochu pohráli s anglickým jazykem – je to forthtelling. Proroctví je mluvení s takovou předvídavostí pravdy, směru a nadšení, že po skončení říkáme, že to prorok předpověděl. Nejde o to, že by něco skutečně předpověděl, jde jen o to, že má nesmírný duchovní vhled. Původní hebrejské slovo pro proroka znamenalo jednoduše: ten, kdo vidí. Prorok je vidoucí, který vidí až do konce.
Proroci vidí kam vede Bůh lidstvo – proč tedy ztrácíme čas násilím a hloupostí?
Důvodem, proč proroci mohou tak jasně a silně mluvit v přítomnosti, je to, že posuzují přítomnost ze všech míst, ze všech míst budoucnosti. Proroci vidí do budoucnosti. Jinými slovy, viděli, kam Bůh lidstvo vede. Viděli a přiblížili se k Božímu srdci a vědí, že nás Bůh vede někam, kde je dobře. Protože znají závěr a vědí, kam směřujeme, jsou netrpěliví a rozzlobení na současný stav věcí. Jestliže víme, kam dějiny směřují a k čemu nás Bůh vede; jestliže víme, jaký by náš život mohl a měl být, proč ztrácíme čas vším tím násilím a hloupostí?
Jakmile zakoušíme univerzální Boží bytí, přítomnost se stává tak nespokojená a zklamaná.
Proroci posuzují přítomnost z perspektivy budoucnosti. Možná proto jsme si začali myslet, že proroci předpovídají budoucnost – protože předpovídají budoucnost. Byli to původní futurologové. Přiléhavé teologické slovo pro to je eschatologie. Proroci žijí z této futuristické vize Božího snu o světě, o tom, kam Bůh vede dějiny a kam to všechno směřuje. Proroci jsou tímto konečným ideálním cílem a vizí tak poblouzněni, že jsou vášnivě smutní a rozzlobení z toho, co děláme nyní. Jakmile zakoušíme univerzální Boží bytí, přítomnost se stává tak nespokojená a zklamaná. Divíme se, jak mohou být lidé spokojeni s tak málem a spokojeni s tak laciným životem. [1]
Prorok dává dějinám cíl, záměr a směr a volá je kupředu.
Jinak se to dá říci tak, že prorok nám dává směr a vizi celku. Pro většinu lidí byly dějiny zacyklené, nesměřovaly nikam konkrétně. Prorok však dává dějinám cíl, záměr a směr a volá je kupředu. To je zásadní, protože pokud nebudeme mít pocit, že dějiny někam směřují, budeme se točit v kruhu a náš život bude postrádat smysl. Dostáváme se do jakési existenciální absurdity bez směru, v níž uvízne mnoho lidí. Bez eschatologického smyslu pro čas se ocitáme v pasti přítomnosti. Bez slova proroka se náboženství stává pouhou legitimizací statu quo. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Way of the Prophet (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 1994), audio recording. No longer available for purchase.
[2] Adapted from Richard Rohr, The Prophets (San Antonio, TX: Catholic Charismatic Bible Institute, 1980), audio recording. No longer available for purchase.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Field of the Saints (detail), print. Taylor Wilson, Isha (detail), watercolor and cyanotype. Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Used with permission. Click here to enlarge image.
Artist Statement (Taylor Wilson): This collection is an exploration of iconic visuals.… Playing and replaying with what the ancients already knew and then taking the responsibility of sacred knowledge forward through modern expression with the Spirit.