Třicátý třetí týden: Třicátý den: Prorocká cesta: Láska a osvobození
Miriam, sestra Mojžíše a Árona, je první prorokyní jmenovanou v Hebrejských písmech. Vypravěčka Kelley Nikondehaová nabízí svůj nápaditý výklad scény u Rudého moře z 2. Mojžíšovy knihy 14-15:
Ukolébavka, kterou si pamatovala z dětství se stala základem proroctví Miriam
Jaké mocné tajemství! Vody se zvedaly v průsvitných stěnách, ryby visely v obrácených proudech, když byl Leviatan fakticky rozpůlen, a Miriamini příbuzní kráčeli po suché zemi přímo středem, jako by uzavírali novou smlouvu s JHWH. Přistihla se, že zpívá verše z ukolébavek své matky – Kůň a jezdec spadnou do moře – a lid jí to v hlasitém unisonu oplácel: Kůň a jezdec spadnou do moře! Zavrtěla se jako její mladší já: Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Procházející davy odpověděly: Nikdo není mezi bohy jako náš Pán! A když se poslední hebrejská pata zvedla z vyschlého mořského dna, tyčící se překážky se uvolnily jako dvojí tsunami a poslaly egyptské vozy do temného moře. Miriam stála vedle svých bratrů v šoku, v nevysloveném úžasu…..
Pláč nad smrtí nepřítele a prosby za matky mrtvých
Miriam, prorokyně, stála nad mořem s bolestí. Několik vdov přišlo vedle ní a sdílelo její nářek nad mrtvými. „U jejich stolů teď budou prázdná místa,“ promluvila prosebným tónem. „Víme, co to udělá se srdcem.“ … „Budu na tvého syna vždycky pamatovat,“ zašeptala Miriam jako modlitbu a slib. Prorok, ztěžklý šperky a slzami, přísahal, že slyší Boha plakat přes rameno. Otočila se k malému hloučku žen. „Pojďme dolů na břeh a oplakávejme mrtvého, aby naše vlastní srdce nezvápenatěla a nezatvrdla jako faraonova.“ A tak zatímco Hebrejci lámali nekvašené chleby v chladu oné první svobodné noci, ženy plakaly s Bohem a anděly.
Poté, co Miriam uctila soucit, který v ní vzplál, vede svůj lid při oslavě osvobození:
Texty vycházející z lítosti nad mrtvými a z radosti nad vítězstvím svobody
V noci se rozhořela alchymie táborového ohně, opojná směs šlehajících plamenů, kouře stoupajícího k nebi, praskání a syčení zlatých jisker. Pak se táborem rozezněla bubnová linka. Miriam vyloudila kadenci, která se nepodobala žádné jiné, nespoutanou a svobodnou. Ženy sáhly po svých bubnech a přidaly se k písni. Prorokyně začala zpívat, harmonie se stupňovaly a hlasitost se zvyšovala, jak se její ženy dostávaly do formace. Prorokyně, jatá moudrostí, skládala osvobozující texty. V průběhu desetiletí v ní matčiny ukolébavky dozrály v hymny svobody, které nyní našly své nejplnější, nejpravdivější vyjádření. Byla to touha všech porodních bab a matek dohromady, minulých i současných, volajících po šalomu, která prolínala každou sloku.
Miriam se stala skladatelkou nejstarší hebrejské písně o svobodě
Miriam zpívala o zvratu – o dospělých mužích vhozených do moře místo malých synů. O mocné Boží ruce, která zachraňuje (i když na její vkus trochu pomalu). Podle některých badatelů složila Miriam nejstarší hebrejské písně o svobodě, které se staly litaniemi o osvobození, jež zpíval její vlastní bratr Mojžíš.
Proroctví:
Kelley Nikondeha, Defiant: What the Women of Exodus Teach Us about Freedom (Grand Rapids, MI: William B. Eerdmans Publishing, 2020), 168–169, 169–170.
Image credit: A path from one week to the next—Taylor Wilson, Field of the Saints (detail), print. Taylor Wilson, Isha (detail), watercolor and cyanotype. Taylor Wilson, Ruah (detail), print. Used with permission. Click here to enlarge image.
Artist Statement (Taylor Wilson): This collection is an exploration of iconic visuals.… Playing and replaying with what the ancients already knew and then taking the responsibility of sacred knowledge forward through modern expression with the Spirit.