Jedenáctý týden: Božské ženství
Badatelka a aktivistka Christena Cleveland studovala Černé Madony po celé Francii. Píše o své pouti do dvanáctého století za Černou Madonou ve a jak to změnilo její myšlení:
Když jsem si prohlížela jeskynní interiér [baziliky], byl jsem silně omezována nápisy , které zakazovaly návštěvníkům jít za karmínové sametové provazy, které obklopovali proslulou sochu Černé Madony ze šestého století Socha je neobvyklou verzí Panny Marie s tmavou pletí. Provazy mne oddělovaly více jak dvanáct metrů od nádherné černé Madony.
Ženství černého Boha
Moje ženství v černé kůži velmi toužilo být blízko Černé Madoně, která si lidé různých ras, náboženství a epoch váží jako černošského a zároveň ženského obrazu Boha. Ačkoli jsem byla vychována v černošské rodině a strávila jsem mnoho času v černošských církevních prostorách, obraz Boha, který je znázorněn bílým mužem hluboce pronikl do mé bytosti. Vím, že nejsem sama.
Je bílý Bůh také bohem černochů?
Zesnulá černošská tenisová hvězda Arthur Ashe vyprávěl o svůj zážitek z dětství s bílým mužským Bohem reportéru časopisu Sports Illustrated: „Každou neděli musel Arthur Jr. chodit do kostela se svými rodiči , buď k Prvnímu presbyteriánovi nebo k Westwoodskému baptistovi, a díval se na obraz Krista s blond vlasy a modrýma očima. Často přemýšlel, jestli je bílý Bůh také Bohem černochů.“ [1]
Černá madona v Notre Damm
Stejně jako Arthur Jr. i já jsem pochybovala, zda je Bůh na mé straně. A po letech pochybností, přemýšlení a proměny jsem cestovala až do srdce střední Francie. Konečně jsem se mohla setkat tváří v tvář s Černou Madonou. Zoufale jsem pro sebe hledala obraz Boha, ke kterému jsem se vzhlížela. Potřebovala jsem získat naději pro svůj život černošky a ženy. Potřebovala a jsem být soše blízko. Vždyť vypadala jako já. Nestačilo mi vidět jí ze vzdálenosti dvanácti metrů.. Toužila jsem dívat se do jejích tajemných a laskavých očí, být blízko jejího laskavého stisku milovaného černého chlapce – Ježíše, toužila jsem hladit prsty staleté tmavé dřevo a s posvátnou úctou stát před obrazem černé ženskosti. . . .
Práce o Černé Madoně Christeny Clevelandové nebyla jen intelektuální projekt. Práce změnila celý její pohled na Boha a na to, jak Bůh miluje svět:
Černé madony všem pomáhají Boha chápat nově
Prohlížela jsem se fotografie Černé madony a okamžitě se mé nitro naplnilo nadějí. Ještě než jsem si o ní stačila něco přečíst v textu, pochopila moje duše, že fotografie a kresby starověkých Černých Madon mne naplňují posvátností a budují ve mně nové chápání Boha.
Bůh je pro všechny bytosti všech barev
Nazývám jí Svatá Černá Ženská. Ona je Bůh, který je s černošskými ženami a je pro ně. Socha je černoška. Černá madona zpodobňuje Boha, který jasně prohlašuje, že černé ženy jsou pro něj svaté a že mu na nich velmi záleží. A to i přesto, že jsou podřízeny černým mužům a bílým ženám a často žijí na na dně společenského řádu bílých mužů, . Jednoznačně prohlašuje, že všechny živé bytosti jsou svaté.
Prameny:
[1] Kenny Moore, “Sportsman of the Year: The Eternal Example,” Sports Illustrated 77, no. 26 (December 21, 1992): 21.
Excerpted from God Is a Black Woman by Christena Cleveland and reprinted with permission from HarperOne, an imprint of HarperCollins Publishers. Copyright 2022.
Image credit: Toni Frisell, Nuns Clamming on Long Island (detail), 1957, photograph, New York, public domain. Jenna Keiper, Untitled Rose, (detail), 2020, photograph, used with permission. Annie Spratt, Women farming cassava in Sierra Leone (detail), 2017, photograph, Sierra Leone, Unsplash, free use. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Divine expression comes in many forms. The Divine Feminine meets, nurtures, and is in us all, regardless of gender. Like a rose in a forgotten window, She Is and continues to be, despite attempts to neutralize her fragrance.