Čtvrtý týden: Věrná odolnost
Když se mě zmocnil strach, naučila jsem se slyšet, jak mi buší srdce, ale nedovolila jsem, aby mě pocity ovlivnily. Tuto odolnost jsem získala od své rodiny. Procházela naším rodokmenem.-Coretta Scott Kingová, Můj život, moje láska, můj odkaz
Autorka Cole Arthur Rileyová popisuje, jak celý život čelila strachu a nakonec se modlila k Bohu za klidnou vyrovnanost.
Bojím se
Bojím se víc než většiny věcí. Když to řeknu, lidé mě vždycky chtějí ujistit, že to tak není. Ale my to víme. Odmalička jsem si vždycky našel způsob, jak si představit ty nejhorší možné verze budoucnosti. Možná jsem si na nějaké úrovni vypěstovala přesvědčení, že když se na to připravím, bude to méně bolet, až to přijde. Ale způsobuje to rozrušení těla i mysli. Když vždycky čekáte démona za každým rohem, i ty nejvšednější okamžiky vám připadají jako risk…..
Naslouchám strachu
Co dělat, když jsou naše obavy ve skutečnosti racionální? Když se strach a moudrost prolínají? Protože bychom byli hloupí, kdybychom se nebáli? Častěji, než si uvědomujeme, je strach ochrannou intuicí. Je to to, co vám brání řídit bez zapnutých světel, dotknout se rukou plamene, vyjít ven a potkat kojoty. Nemusíme svůj strach démonizovat, abychom ho přežili. Z tohoto důvodu mám averzi k řečem o „překonávání“ našeho strachu. Neválčíme sami se sebou, lepší je naslouchat se soucitem.
A nenechám se jím trápit
Jako dítěti vám možná někdo říkal, že se není čeho bát. Myslím, že jako dospělí, když jsme nejupřímnější, víme, že se máme čeho bát. Tomuto světu, který byl pro mnohé z nás tak nebezpečný, nelze věřit, že nám znovu neublíží. To není pesimismus, to je přiznání.
Přesto žít ve stavu neustálého strachu vám bude bránit v odpočinku, pro který jste byli stvořeni. Jsou to téměř protiklady, strach a odpočinek. Není pravděpodobné, že uvolníte tato ramena, pokud někde uvnitř cítíte, že dům hoří. Chci, abychom ctili své strachy, aniž bychom se jimi nechali trápit. Posvátnou intuici bez neklidu.
Odvaha koneckonců neznamená nebát se, ale dělat to, co je třeba, navzdory strachu
Tento citát od Jamese L. Farmera je na přední straně mého deníku: „Odvaha koneckonců neznamená nebát se, ale dělat to, co je třeba, navzdory strachu.“ [1] Z toho samozřejmě vyplývá, že pokud se nebojíte, není to odvaha. Pokud je ve mně nějaká odvaha, pak v tom, že odmítám nechat strach zastínit mou představivost pro cokoli jiného než pro bolest. Udržet si představivost pro krásné i strašné znamená snoubit obezřetnost s nadějí.
Arthur Riley nabízí tuto dechovou praxi:
Nadechněte se: Strach mě neumlčí.
Výdech: Chvějící se hlas je stále posvátný.
nádech: Bože, má duše se chvěje.
Výdech: Upevni mě ve svém náručí.
nádech: Tomuto strachu budu čelit odpočinkem.
výdech: Bože, upevni mě ve své náruči.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Prameny:
[1] James Farmer, Lay Bare the Heart: An Autobiography of the Civil Rights Movement (New York: Arbor House, 1985), 3.
Cole Arthur Riley, Black Liturgies: Prayers, Poems, and Meditations for Staying Human (New York: Convergent, 2024), 96–97, 97–98, 104.
Image credit: Thays Orrico, Untitled (detail), Brazil, 2020, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
We keep the candles lit together throughout the joys and pains of human life.