Dvacátý pátý týden: Odolnost a růst
V rozhovoru s manažerem publikací CAC Markem Longhurstem se autor Cole Arthur Riley zamýšlel nad letošním tématem Denních meditací, kterým je radikální odolnost:
Schopnost zvládat návrat znamená…
[Radikální odolnost] vyvolává určité napětí a určité povzbuzení….. Když se zamyslíte nad původem slova resilience (schopnost psychicky zvládat nepříjemné situace)., tak je význam blíže k tomu, že se mluví o plastu, o něčem, co se po ohnutí vrátí do původního tvaru. Myslím, že lidé takto ve skutečnosti nefungují. Nevracíme se do stavu, v jakém jsme byli předtím, než nás někdo zlomil nebo ohnul…..
…být odolný
Jsem vyléčený cynik a kdysi jsem se tolik bránil řečem o odolnosti. Teprve v posledních několika letech jsem se musel skutečně konfrontovat s druhem odolnosti, který ve skutečnosti nespočívá v tom, že se vrátíte zpět do stavu, v jakém jste byli předtím, ale mnohem více v tom, že se znovu chopíte jakékoli nové podoby, kterou jste získali.
…a pokračovat dál
Odolnost, která po nás vlastně nechce, abychom zapomněli, ale která v sobě nese vzpomínku na jakoukoli újmu nebo oheň, jimiž jsme prošli. Odolnost, která v sobě nese tuto vzpomínku a stále je odhodlaná přežít a pokračovat ve světě, ať už tato podoba vypadá…..
I přes prožité hrůzy žít dál
Je to radikální myšlenka. To je další citát Jamese Baldwina. On vlastně recenzuje film Vymítač ďábla a je to taková krásná recenze. Doporučuji všem, aby si ji přečetli, protože on mluví o mnohem víc než o Vymítači ďábla; mluví o hrůzách světa. Říká: „Bylo pro mě velmi důležité nepředstírat, jako by na mně tehdejší hrůzy nezanechaly žádné stopy. Poznamenaly mě navždy.“ [1] Myslím, že naráží na určitý druh odolnosti, která v sobě stále nese paměť, která stále říká, že jsme poznamenáni, že jsme něco prožili, ale že jsme odhodláni tuto věc nakonec přežít. [2]
Učitel CAC a psychoterapeut James Finley sdílí názor, že právě skrze zraněná místa v nás k nám proniká Boží láska:
Učit se porozumění a respektovat
Právě v prožívání a přijímání toho, jak obtížné může být osvobodit se od svých zraňujících postojů a způsobů zacházení se sebou i s druhými, začínáme chápat, že cesta uzdravení není lineární proces, v němž bychom si mohli vynutit překonání svých zraněných a zraňujících způsobů. Je to spíše cesta, na které se učíme znovu a znovu kroužit, abychom v sobě pěstovali milosrdnější porozumění sobě samým, když se učíme vidět, milovat a respektovat stále ještě zmatené a zraněné aspekty sebe sama.
Postupně přijmout milosrdnou Boží lásku za svou
Pokud tyto zraněné a poraněné aspekty nás samých poznají, že jsou takto milosrdně viděny, milovány a respektovány, mohou se cítit dostatečně bezpečně, aby uvolnily bolest, kterou nesou, do uzdravenějších a celistvějších aspektů nás samých.
Nyní se pokoušíme vydat svědectví o sladkém tajemství zkušenostní spásy, v níž jsou potrhané a ošoupané okraje našich zraněných a zbloudilých srdcí zakoušeny jako… otvor, kterým do našich životů prozařuje jemné světlo milosrdné Boží lásky. [3]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] James Baldwin, “The Devil Finds Work,” in Collected Essays (New York: Library of America, 1998), 571. Paraphrased by Cole Arthur Riley.
[2] Adapted from “An Interview with Cole Arthur Riley on Radical Resilience,” February 15, 2024, YouTube video, 19:28.
[2] James Finley, The Healing Path: A Memoir and an Invitation (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2023), 161–162.
Image Credit and Inspiration: Angelo Pantazis, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We continue down our pathways, step by step, through both the drying and the greening seasons.