Třicátý druhý týden: Utrpení a přežití
V dnešní meditaci se učitel CAC James Finley podělí o svou osobní zkušenost s domácím násilím. Zveme čtenáře, aby se usadili, když Finley popisuje, jak vyrůstal s násilnickým otcem alkoholikem. Od svých dvanácti let probděl noci a bál se o bezpečí své matky.
Ohrožení od rozzlobeného otce
Pokud měl otec dobrou náladu, když jsem šel nahoru do postele, měl jsem pocit, že je pro mě bezpečné jít spát. Ale dost často už měl rozzlobenou náladu, když jsem já a moji mladší sourozenci šli spát. A tak jsem bděl, seděl nahoře na schodech, poslouchal a snažil se zjistit, jestli [naši matku] zase bije, chytá ji za ruce, tahá ji za vlasy, nebo ji začíná…. zabíjet.
Vnímal jsem vnitřní Boží podporu
V těchto traumatizujících podmínkách jsem se naučil přežít díky tomu, že jsem byl hyperaktivní a hledal první známky toho, že se otec začíná zlobit na matku, mladší bratry nebo na mě. Naučil jsem se přežívat tak, že jsem byl co nejpasivnější, snažil jsem se dělat vše, co po mně otec chtěl, abych nevyvolal jeho vztek…. Nejvíce ze všeho jsem se naučil přežít tím, že jsem byl co nejvíce vnitřně zakotven v Boží podpůrné přítomnosti, která mě před ničím nechránila, i když mě nevysvětlitelně podpírala v neustálých traumatech v ovzduší kolem, která v těch dnech prostupovala mým životem.
Finley hledal útěchu a vytvořil si oltář s Biblí a obrazy Ježíše, Marie a svatých, u kterého se každý večer modlil.
V hrůze se uvnitř mne vynořovala Boží tichá přítomnost
Když se nyní ohlížím za těmito zážitky, nejvíce mi vystupuje do popředí pravda o probouzejícím se srdci, kterou znají ti, kdo měli to štěstí a zažili ji. Touto pravdou je překvapivé poznání, že ze skrytých hlubin temnoty, která je příliš strašná na to, aby se dala pojmenovat nebo vysvětlit, se může vynořit Bůh jako svrchovaná, tichá přítomnost, která nás s úžasem a vděčností nese vpřed do oblastí jasnosti a naplnění, které jsme si jen stěží dokázali představit…..
Nepotřeboval jsem přítomnost pochopit, žil jsem v ní
Vzpomínám si, jak jsem se večer chodil modlit do svého pokoje. Když jsem klečel na podlaze s růžencem omotaným kolem rukou, tma, ve které jsem klečel, byla na povrchu jen tmou pokoje osvětlenou modrým světlem vigilní svíce prosvítající skrz skleněnou nádobu….. Na nekonečně hlubší, vnitřní úrovni byla tma, v níž jsem klečel při modlitbě, prvotní tmou, v níž mě skrytá Boží přítomnost podporovala způsobem, který jsem nemohl a nepotřeboval pochopit…..
Nebyla mezi mnou a Bohem žádná bariéra
Když se na tyto okamžiky dívám zpětně, vidím, jak mě Bůh vedl do tajemných a paradoxních vod, do nichž jsem byl pozván, abych si uvědomil, že v konečném důsledku neexistuje žádná zeď, žádná bariéra mezi protikladnými póly traumatu a transcendence, které se v průběhu našeho života setkávají, prolínají a vzájemně prostupují nekonečně rozmanitými způsoby.
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
James Finley, The Healing Path: A Memoir and an Invitation (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2023), 11–13, 15, 18, 19, 20.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, barbed (detail), 2021, photo, Albuquerque. Click here to enlarge image. Even in the midst of twisted barbs, green life survives and thrives.