Třináctý týden: soustředění, ticho a klid
Richard Rohr vybízí k pravidelné kontemplativní praxi.
Objev pravdu o sobě – holé vědomí
Žít v přítomném okamžiku vyžaduje změnu našeho vnitřního postoje. Namísto rozšiřování nebo opevňování naší pevnosti malého já – ega – čeká kontemplace na to, abychom objevili, kým skutečně jsme. Většina lidí si myslí, že jsou svým myšlením; kromě svých myšlenek nemají ani tušení, kým jsou. Při kontemplaci se posouváme pod myšlenky a pocity na úroveň čistého bytí a holého vědomí.
Pravda nás často činí nešťastnými
Při kontemplativní modlitbě klidně pozorujeme vlastní proud vědomí a vidíme jeho nutkavé vzorce. Čekáme v tichu s otevřeným srdcem a naladěným tělem. Netrvá dlouho a zaútočí na nás naše obvyklé vzorce. Prosadí se naše návyky kontroly, závislosti, negativity, napětí, hněvu a strachu. Když je Ježíš Duchem „vyhnán“ na poušť, první, co se objeví, jsou „divoká zvířata“ (Mk 1,13). Kontemplativní modlitba není útěšná, alespoň ne zpočátku, a proto ji tolik lidí vzdává. Ano, pravda nás osvobodí, ale zpravidla nás nejprve učiní nešťastnými. [1]
Inspirován otcem Thomasem Keatingem (1923-2018), zakladatelem kontemplativní pomoci, vypracoval Richard toto cvičení:
Nech odplut obvyklé odpovědi a vzorce myšlení
Představte si, že sedíte na břehu řeky. Kolem vás plují lodě a čluny – myšlenky, pocity a vjemy. Zatímco proud plyne kolem vašeho vnitřního oka, pojmenujte každou z těchto lodí. Jedna z lodí by se například mohla jmenovat „moje obavy ze zítřka“. Nebo se objeví loď „výhrady k mému manželovi“ či loď „to mi nejde“. Každý úsudek, který necháte proplout, je jednou z těchto lodí; věnujte čas tomu, abyste každou z nich pojmenovali, a pak ji nechte plout po řece.
Odpoutávej se. Obrazy z hlavy nepotřebuji.
To může být obtížné cvičení, protože jste zvyklí naskakovat na palubu lodí – svých myšlenek – okamžitě. Jakmile si nějakou loďku přivlastníte a ztotožníte se s ní, nabere energii. Jedná se o cvičení v odpoutávání se, odpoutávání se, nechávání jít. S každou myšlenkou, s každým obrazem, který vám přijde do hlavy, si řekněte: „Ne, to nejsem já, to nepotřebuji, to nejsem já.“ Vždycky si říkejte: „Ne, já nejsem to, to nepotřebuji, to nejsem já.“
Kontemplace je cvičení v nenásilnosti, v přátelskosti
Někdy se loďka otočí a vydá se zpět proti proudu, aby se znovu dožadovala vaší pozornosti. Je těžké nenechat se zaháčkovat navyklými myšlenkami. Někdy budete v pokušení své lodě torpédovat. Ale neútočte na ně. Nenenáviďte je ani je neodsuzujte. Kontemplace je také cvičením v nenásilí. Jde o to, abyste rozpoznali své myšlenky, které nejsou vámi, a řekli si: „To není něco, co bych potřeboval“. Ale udělejte to velmi přátelsky. Když se naučíte zacházet s vlastní duší něžně a láskyplně, budete schopni stejnou láskyplnou moudrost přenášet do světa. [2]
Někdy trvá nějaký čas než se od myšlenek mozku a ege oprostíme
Mnozí učitelé trvají na tom, aby plné kontemplativní „sezení“ trvalo alespoň dvacet minut, protože jsme zjistili, že první polovina (nebo i více) každého času kontemplativní modlitby je právě oproštění se od těch myšlenek, soudů, strachů, negací a emocí, které se chtějí vnucovat. Stáváme se pozorovateli a svědky, ustupujeme a pozorujeme bez posuzování. Postupně si uvědomíme, že tyto myšlenky a pocity vlastně nejsou „já“. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer (Crossroad, 1999), 75.
[2] Adapted from Richard Rohr, Simplicity: The Freedom of Letting Go (Crossroad, 2004), 94–95. See Thomas Keating, Open Mind, Open Heart: The Contemplative Dimension of the Gospel, 20th anniv. ed. (Continuum, 1986, 2006), 20, 78-79, 120.
[3] Adapted from Richard Rohr, Contemplative Prayer (Center for Action and Contemplation, 2007). Available as MP3 audio download.
Image credit and inspiration: Exisbati, Untitled (detail), 2021, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. Silence invites us to attend deeply to the present moment, like a hand extended in a field, aware of each blade of grass sliding over the skin, simply being here now.