Dvacátý druhý týden: Přijetí stínu-Pátek, 30. května 2025
Otec Richard zkoumá, jak je honba za úspěchem jednou z největších pokušení, kterým čelíme. Věci, které byly důležité pro Ježíše, jako bezmocnost a pokora, se místo toho stávají naším stínem.
Obava ze selhání ve společenství je náš stín
Naše stínové já je jakákoli část nás samých nebo našich institucí, kterou se snažíme skrýt nebo popřít, protože se zdá být společensky nepřijatelná. Církev a populární média se zaměřují především na sexualitu a otázky těla jako na náš „hříšný“ stín, ale to je příliš úzká definice. Větším a hlubším stínem pro západní jedince a kulturu je ve skutečnosti samotné selhání. Genialita evangelia tedy spočívá v tom, že selhání začleňuje do nové definice duchovního úspěchu. Proto Ježíš říká, že prostitutky a výběrčí daní vstoupí do království Božího dříve než velekněží a náboženští starší (viz Matouš 21:31).
Odmítáme zranitelsnot
Naše kultura zaměřená na úspěch pohrdá neúspěchem, bezmocností a jakoukoli formou chudoby. Ježíš však začíná své kázání na hoře chválou „chudých v duchu“ (Matouš 5:3)! Právě to by nám mělo ukázat, jak velmi jsme nepochopili podstatu evangelia. Nenásilí, slabost a jednoduchost jsou také součástí západního stínového já. Vyhýbáme se právě těm věcem, které Ježíš chválí, a snažíme se sobě i světu předkládat silný, jistý a úspěšný obraz. Odmítáme zranitelnost a místo toho hledáme dominanci a volíme vůdce, kteří nám falešně slibují totéž.
František z Assisi: Budu se těšit z bezmocnosti, pokory, chudoby, jednoduchosti a neúspěchu
Chápu, proč můj duchovní otec svatý František z Assisi učinil revoluční a preventivní krok do stínového já, před kterým všichni ostatní utíkali. František svým životním stylem vlastně řekl: „Budu se těšit z bezmocnosti, pokory, chudoby, jednoduchosti a neúspěchu.“ Žil tak blízko dna, že už neměl kam klesnout. Ani když ho uráželi, neurazil se. To je svoboda, nebo to, co on nazýval „dokonalou radostí“!
Změna myšlení spočívá v poznání a přijetí stínů
Naše stínová stránka je často podvědomá, skrytá i před naším vlastním vědomím. Vyžaduje to úsilí a celoživotní praxi, abychom hledali, nacházeli a přijímali to, co odmítáme, popíráme a pohrdáme. Poté, co jsme vynaložili tolik energie na to, abychom se vyhnuli pouhému zdání neúspěchu, bude zapotřebí zásadní změna paradigmatu ve vědomí, abychom integrovali naši stínovou stránku do západních kultur zaměřených na sociální vzestup. [1]
Spočívá ve skutečném já skrytém v Kristu
Uvědomte si, že je to falešné já, které je smutné a ponížené prací se stínem, protože jeho hra skončila. Skutečné já, „skryté s Kristem v Bohu“ (Kolosanům 3:3), nemůže být poníženo. Z takového údajně ponižujícího poznání pouze roste.
Spočívá ve vnitřním boji a pádem vzhůru
Jedním z velkých překvapení na lidské cestě je, že k plnému vědomí dospíváme právě tím, že bojujeme se stínem, čelíme svým vlastním rozporům a spřátelíme se se svými vlastními chybami a selháními. Lidé, kteří neprožili žádné vnitřní boje, jsou bez výjimky povrchní a nezajímaví. Máme tendenci je spíše snášet než oceňovat, protože nemají co sdělit a projevují malou zvědavost. Práce se stínem je to, co nazývám „pádem nahoru“. Bůh skryté svatosti velmi dobře: pyšní ji nikdy nepoznají a pokorní do ní padají každý den, aniž by si uvědomovali, že je to svatost. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed.(Crossroad Publishing, 2003), 162–163.
[2] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life, rev. ed. (Jossey-Bass, 2024), 85, 86.
Image credit and inspiration: Flavie Martin, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With cautious breath and glimmers of light, we step into the shadow—drawn by the gifts it holds—seeking the clarity and courage to name what hides.