Třicátý první týden: Přijetí naší nedokonalosti-Středa, 30. července 2025
Richard Rohr vysvětluje nutnost překročit vztah s Bohem založený na morálce a zákoně:
Náboženství je v konečném důsledku mystikou záležitostí
Náboženství není v konečném důsledku morální záležitostí, ale záležitostí mystickou. Ačkoli se většina z nás zpočátku soustředí na morální zdatnost a dokonalost, nemůžeme tak strávit celý život.
Zákon první poloviny života
Pavel nazývá tento přístup v první polovině života „zákonem“; já ho nazývám principem výkonu. Myslíme si: „Jsem dobrý, protože dodržuji toto přikázání, protože dělám tuto práci nebo protože patřím do této skupiny.“ To je kalkul, kterému ego rozumí. Lidská psychika, všechny organizace a vlády potřebují na určité úrovni tento druh struktury založené na zdravém rozumu. Ale tato hra se musí rozpadnout, jinak nás zabije.
Dělat jen správné věci nestačí
Pavel říká, že zákon vede ke smrti (viz Římanům 7:5; Galatským 3:10). Přesto je mnoho křesťanů stále uvězněno v zákoně a věří, že tím, že budou dělat správné věci, nějak dosáhnou Božího uznání a přijetí. Způsoby, jakými jsme se definovali jako úspěšní, morální, správní, dobří, nejlepší, číslo jedna… nás musí zklamat! [1]
Pastorka Juanita Campbell Rasmusová popisuje, jak ji přístup k náboženství založený na pravidlech zanechal prázdnou a odtrženou od Boží lásky:
Pravidla chrání ale nezaplní prázdnotu
Jako dítě mě pravidla chránila před soudem a ublížením, chránila mě před porušením jakéhokoli z Božích pravidel „nepřekračuj tuto hranici“. Myslela jsem si, že pravidla fungují: nepila jsem, nekouřila jsem, nekradla jsem, nehrála jsem hazardní hry, nedělala jsem … a tak dále, můj malý seznam spravedlnosti pokračoval. A přesto jsem si byla vědoma, že můj život má určitou prázdnotu …
Pravidla nás oddalují od živého Boha
Jednoho dne, když jsem ležela na pohovce v obývacím pokoji, mi to začalo docházet… Místnost byla zaplněna teplým poledním sluncem. Když jsem tam ležela, Pán řekl: „Vybudovala sis život plný pravidel. Tvá pravidla tě uzavřela do klece a mě z ní vyloučila.“
Co znamená být křesťanem?
Nechápala jsem to. Nebylo snad boží život o dodržování pravidel? Není křesťanství zakořeněno v „neboť“? Pochopila jsem snad úplně špatně, co to znamená být křesťanem? Pokud to nebylo o pravidlech, pak čím jsem promarnila svůj čas a život po všechny ty roky? A pokud jsem to všechno pochopila špatně, co dalšího jsem pochopila špatně o Bohu? A co víc, co by bylo potřeba, abych to pochopil správně?
Zakladem je vztah s Bohem, který je Láska
Pravidla sama o sobě mě nechala uvnitř prázdnou, ale pocit, že mě Duch osvobozuje, abych mohla být ve vztahu, byl tak životodárný, že jsem to mohla nazvat jen radostí. Něco na tomto novém uvědomění začalo vyplňovat část prázdnoty, kterou jsem pociťovala… Zjistila jsem, že vztah s Bohem a moje praxe setrvávání s Bohem, spojení s Bohem, jsou to, co mě činí pevným uvnitř i navenek… Možná slovo láska nejlépe popisuje to, co do mě proudilo; ano, hluboké vědomí, že jsem milována. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Adult Christianity and How to Get There (Center for Action and Contemplation, 2004). Available as MP3 audio download.
[2] Juanita Campbell Rasmus, Learning to Be: Finding Your Center After the Bottom Falls Out (IVP, 2020),21–25.
Image credit and inspiration: Martin Baron, untitled (detail), 2025, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are gentle with ourselves, broken bits and all, trusting that all of ourselves is worthy.