Blahoslavenství: Druhý týden – Neděle, 12. července 2026
Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, jak Blahoslavenství navazují na moudrost Desatera přikázání:
Správný vztah s Bohem znamená šťastný život
Blahoslavenství jsou paradoxní „přikázání“. Neříkají křesťanům, co mají dělat; říkají jim, jací budou, pokud budou žít v království: Budou chudí v duchu, čistí v srdci, milosrdní a mírní tvůrci míru; budou žíznit po spravedlnosti a budou kvůli tomu pronásledováni, a budou truchlit. To není zrovna radostná vyhlídka! A přece Blahoslavenství nazývají život učedníka šťastným životem. Proč? Protože když žijeme ve správném vztahu s Bohem a mezi sebou navzájem, jsme utěšováni, náš hlad je nasycen, je nám prokazováno milosrdenství a vidíme Boha; a tak jsme nazýváni Božími dětmi a žijeme pod Boží vládou!
Vzdát se ega a spolupracovat
Blahoslavenství se zabývají novým způsobem vztahů stejně jako Desatero přikázání v dávných dobách Izraele. Přikázání hovořila o prokazování úcty Bohu a rodičům, o tom, že se nesmí zabíjet, lhát, krást, podvádět ani žárlit. Blahoslavenství z tohoto zjevení nic neubírají, ale přidávají něco nového. Místo toho, aby nás žádala o dodržování pravidel, zvou nás k životnímu stylu založenému na zranitelnosti, sebevyprázdnění a spolupráci.
Blahoslavenství je vyšší úroveň víry
Přesto když se zeptáme většiny křesťanů, co to znamená být morální, napadnou je Desatero přikázání, nikoli Blahoslavenství! Uvažují v kategoriích legalistické morálky. Následovat Ježíše však znamená následovat ho mimo legalitu systémů a vstoupit do života v mnohem širší pravdě. Znamená to přejít na zralejší úroveň víry, kde objevujeme Boha mnohem více jako dárce života než jako zákonodárce. [1]
Zákon je jen začátek
Zákon nám pomáhá uvědomit si problémy. Dává společnosti určitý základní řád a rámec, v němž mohou lidé žít své životy. Co ale když lidé jen dodržují zákon a nic víc? Existuje nějaký zákon, který by vám nařizoval, abyste si hledali přátele? Existuje nějaký zákon, který by vás nutil zamilovat se? Existuje nějaký zákon, který by říkal, že musíte mít svobodnou vůli, něčeho dosáhnout nebo být šťastní? Existuje nějaký zákon, který by stanovoval, že se o vás lidé musí starat, když trpíte? Samozřejmě že ne! Téměř vše, co činí život příjemným a uspokojujícím, pochází od lidí, kteří jdou nad rámec zákonného minima. Právě to, že jdeme nad rámec litery zákona, dělá život hodným žití.
Boží zákony samy o sobě nejsou cílem
Totéž platí i v našem duchovním životě. Rámec přikázání poskytuje základní a potřebnou pravidelnost v našem duchovním životě. Takovou „nádobu“ potřebujeme, máme-li se někdy dostat za hranice přikázání a objevit požehnání. Nemůžeme očekávat, že budeme požehnáni štěstím života v Božím království, pokud nikdy nebudeme poslouchat Boží zákony. Avšak ani Boží zákony nejsou samy o sobě cílem. Život v jejich rámci nás prostě osvobozuje, abychom mohli slyšet volání Ducha k radikálnějšímu duchovnímu životu podle Blahoslavenství. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Great Themes of Scripture: New Testament (Franciscan Media, 1987), 23–24.
[2] Rohr, Great Themes, 135–136.
Image credit and inspiration : Malek Larif, untitled (detail), 2019, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a raindrop poised on a leaf, the Beatitudes provide a drop-by-drop prescription to counter-culturally create the kin-dom of God.