Blahoslavenství: Druhý týden – Pátek, 17. července 2026
Luteránská farářka a autorka Nadia Bolz-Weberová se zamýšlí nad tím, jak bychom mohli následovat Blahoslavenství:
Blahoslavenství není úsilí o cnosti
Je snadné vnímat Blahoslavenství … jako Ježíšův příkaz, abychom se opravdu snažili být pokornější, chudší a smutnější, abychom mohli být v Božích očích požehnáni…. Ale co když Blahoslavenství nejsou seznamem podmínek, které bychom měli splnit, abychom byli požehnáni? Co když to nejsou ctnosti, o které bychom měli usilovat?… Možná je Kázání na hoře především o Ježíšově štědrém požehnání lidem kolem něj na tom svahu… na které ten svět – stejně jako ten náš – zřejmě neměl moc času: lidem v bolesti, lidem, kteří pracují pro mír místo pro zisk, lidem, kteří prokazují milosrdenství místo pomsty.
Blahoslavenství je žehnání
Možná Ježíš toho dne prostě žehnal těm kolem sebe, kteří jinak požehnání nedostávali, kteří dospěli k přesvědčení, že pro ně požehnání nikdy nebude… Nezní to přesně jako něco, co by Ježíš udělal?
Bolz-Weberová nabízí svou vlastní verzi blahoslavenství pro lidi, kteří se dnes možná necítí požehnáni:
Výklad blahoslavenství jako žehnání
Blahoslavení chudí v duchu. Patříte k nebi a Ježíš vám žehná.
Blahoslavení jsou ti, pro něž smrt není pouhou abstrakcí.
Blahoslavení jsou ti, kteří pohřbili své blízké, jejichž slzy by naplnily oceán.
Blahoslavení jsou ti, kteří milovali natolik, že vědí, jaké to je ztratit někoho blízkého.
Blahoslavené jsou matky těch, které potratily.
Blahoslavení jsou ti, kteří si již nemohou dovolit brát věci jako samozřejmost.
Blahoslavení jsou ti, kteří se nemohou zhroutit, protože to musí vydržet kvůli všem ostatním.
Blahoslavení jsou ti, kteří ztratili matku, ti osamělí, ti, kterým bylo tolik vzato…
Blahoslavení jsou ti, kterých si nikdo nevšímá. Děti, které sedí samy u obědových stolů na střední škole. Prací personál v nemocnici. Prostitutky a noční metaři ulic.
Blahoslavení jsou ti, kdo prohrávají, a děti, a ty části nás samých, které jsou tak malé, ty části nás samých, které se nechtějí dívat do očí světu, který miluje jen vítěze.
Blahoslavení jsou ti zapomenutí.
Blahoslavení jsou ti, kdo skrývají svou identitu.
Blahoslavení jsou nezaměstnaní, ti nenápadní, ti, kteří nemají dostatečné zastoupení…
Ježíš žehná lidstvu, lidské slabosti, zranitelnosti
Představuji si Ježíše, jak tam stojí a žehná nám všem, protože věřím, že taková je povaha našeho Pána. Vždyť to byl přece Ježíš, kdo měl k dispozici veškerou moc vesmíru, ale svou rovnost s Bohem nepovažoval za něco, čeho by měl zneužívat. Místo toho k nám přišel tím nejzranitelnějším způsobem, jako bezmocné novorozeně z masa a kostí. Jako by chtěl říci: „Možná nenávidíte svá těla, ale já žehnám veškerému lidskému tělu. Můžete obdivovat sílu a moc, ale já žehnám veškeré lidské slabosti. Můžete usilovat o moc, ale já žehnám veškeré lidské zranitelnosti.“… [Ježíš] byl Boží blaženost – Boží požehnání pro slabé ve světě, který obdivuje pouze silné.
Prameny:
Nadia Bolz Weber, Accidental Saints: Finding God in All the Wrong People (Convergent Books, 2015), 184, 185–186, 188.
Image credit and inspiration: Malek Larif, untitled (detail), 2019, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a raindrop poised on a leaf, the Beatitudes provide a drop-by-drop prescription to counter-culturally create the kin-dom of God.