Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
R.Rohr: Bůh není bytostí mezi ostatními bytostmi, ale spíše samotným Základem bytí, který pak proudí skrze všechny bytosti. Jak říká Pavel intelektuálům v Aténách, tento Bůh „není daleko od nás, ale je tím, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“ (Sk 17,27-28). Bůh, kterého Ježíš zjevuje, je představen jako neomezený dialog, pozitivní a inkluzivní proud a vodní kolo vylévající se lásky, které se nikdy nezastaví! Svatý Bonaventura nazval Boha „pramennou plností“ lásky. [1]
Cesta lásky nám pokaždé ukáže, co je správné udělat. Je to morální a duchovní zakotvení – a místo odpočinku – uprostřed chaosu, který je často součástí života. Je to způsob, jak zůstat slušní v neslušných časech. -Michael Curry
Jakmile přestaneme očekávat, potřebovat nebo vyžadovat, aby něco nebo někdo byl dokonalý, jsme mnohem šťastnější. Prokazujeme tím službu sobě i světu. Není snadné to dělat jinak než skrze život a milost Boží, která námi proudí.
Michael Curry:Láska je pevný závazek jednat pro blaho někoho jiného než sebe sama.Láska jako čin je to jediné, co kdy změnilo svět k lepšímu.Láska je závazek hledat dobro a pracovat pro dobro a blaho druhých. Milovat není vždy snadné, ale stejně jako svaly se posilujeme jak opakováním, tak i tím, jak se břemeno stává těžším.
R.Rohr: Má-li mít náboženství a věřící lidé tváří v tvář masivnímu obchodování se smrtí a popírání této doby nějakou morální důvěryhodnost, musíme s velkým spěchem přejít k životu v politické svatosti.
Barbara Harrisová: Ježíš nás slyší, když voláme, ale odmítá vyskočit, když zmáčkneme tlačítko paniky. Bojíme se spoléhat na tuto přítomnost a zachraňující moc. Ve spěchu a úzkosti máme tendenci spoléhat se na to, co můžeme vidět, spočítat, nahmatat a pocítit. Zapomínáme, že takové věci pominou. Potřebujeme, slovy starého hymnu, „stavět své naděje na věčných věcech a držet se neměnné Boží ruky“.
Brian McLaren: Jsme zvyklí uvažovat o skutečných rozdílech ve světě jako o rozdílech mezi náboženstvími: ty jsi buddhista, já jsem křesťan, ona je židovka, on je ateista. Přemýšlím však, zda se tento způsob uvažování nestává irelevantním a možná dokonce kontraproduktivním. Co když hlubší otázka nezní, zda jste křesťan, buddhista nebo ateista, ale spíše jaký jste křesťan, buddhista nebo ateista?
R.Rohr: Abychom si uvědomili Boží milující přítomnost v našem životě, musíme přijmout fakt, že lidská kultura je v masovém hypnotickém transu. Jsme náměsíčníci. Všichni velcí náboženští učitelé poznali, že my lidé přirozeně „nevidíme“; musíme se to naučit. Ježíš dále říká: „Je-li tvé oko zdravé, je celé tvé tělo plné světla“ (Lk 11,34).
Když se podíváme na svět kolem sebe, je jasné, že potřebujeme rozsáhlou změnu. Ta však nenastane, aniž bychom něco riskovali, třeba tím, že se na sebe podíváme upřímně, že se postavíme do čela, že promluvíme, že pocítíme nepohodlí, když se budeme pohybovat mimo naše obvyklé vzorce.
Dr. Barbara Holmesová: V rámci duchovní praxe se můžeme probudit a uvědomit si možnost vybudovat nový řád. Můžeme tyto možnosti improvizovat; vyzkoušet je v tvůrčím mikrokosmu sdíleného veřejného života a uvědomit si, že náš způsob života lze zlepšit tak, aby se dařilo všem členům společnosti…..