Čtyřicátý šestý týden: Znovu se spojit s naším zdrojem
Otec Richard Rohr se zamýšlí nad bolestnými důsledky pocitu odloučení od Boha, sebe sama, druhých a země. Pochopení Trojice jako zdroje propojenosti reality vede k uzdravení:
V pozadí utrpení světa je odloučení od Boha
Jsem přesvědčen, že pod ošklivými projevy našeho současného zla – politickou korupcí, ekologickou devastací, válčením proti sobě navzájem, nenávistí na základě rasy, pohlaví, sexuální orientace, náboženství nebo národnosti – se skrývá naše hluboká a bolestná nespojenost. Cítíme se odloučeni od Boha, ale také od sebe (zejména od svého těla), od sebe navzájem a od našeho světa. Náš pocit této čtyřnásobné izolace vrhá lidstvo do stále destruktivnějšího chování a velkého duševního utrpení.
Znovu se s Trojicí spojit
Mnozí však objevují, že nekonečný tok Trojice – a naše praktická, pociťovaná zkušenost s tímto darem – nabízí naprosto opodstatněné znovuspojení s Bohem, se sebou samým, s druhými lidmi a s naším světem, o které usiluje veškerá spiritualita a pravděpodobně i politika, ale ke kterému konvenční náboženství a politika nedokážou dospět.
Bůh vůbec netouží po uniformitě, ale naopak touží po jednotě
Trojice překonává základní filozofický problém „jednoho a mnoha“. Vážně hledající lidé si vždy kladou otázku, jak mohou být věci hluboce propojené, a přesto jasně odlišné. V paradigmatu Trojice máme tři autonomní „osoby“, jak je nazýváme, které jsou však v dokonalém společenství, navzájem darované a odevzdané nekonečnou Láskou. Při nekonečné rozmanitosti stvoření je jasné, že Bůh vůbec netouží po uniformitě, ale naopak touží po jednotě – což je velké dílo Ducha – neboli po rozmanitosti sjednocené láskou. Uniformita je pouhá konformita a poslušnost zákonům a zvyklostem, zatímco duchovní jednota je právě ta rozmanitost, kterou objímá a chrání nekonečně velkorysá láska. To je problém, který naše politika a jakékoli povrchní náboženství stále nedokážou vyřešit.
Trojice je především o vztahu a spojení
Trojice je především o vztahu a spojení. Trojici poznáváme skrze prožívání samotného Proudění. Princip jedné je osamělý; princip dvou je opoziční a posouvá nás k preferenci a vyloučení; princip tří je ve své podstatě pohyblivý, dynamický a generativní. Trojice byla vytvořena na objednávku, aby podkopala veškeré dualistické myšlení. Přesto ji křesťanství pro všechny praktické účely odložilo, protože ji naše dualistické teologie nedokázaly zpracovat.
Bůh „není daleko od nás, ale je tím, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“
Bůh není bytostí mezi ostatními bytostmi, ale spíše samotným Základem bytí, který pak proudí skrze všechny bytosti. Jak říká Pavel intelektuálům v Aténách, tento Bůh „není daleko od nás, ale je tím, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“ (Sk 17,27-28). Bůh, kterého Ježíš zjevuje, je představen jako neomezený dialog, pozitivní a inkluzivní proud a vodní kolo vylévající se lásky, které se nikdy nezastaví! Svatý Bonaventura nazval Boha „pramennou plností“ lásky. [1]
Láska neprohrává, ani Bůh neprohrává
Nic nemůže zastavit tok božské lásky; věčný vzor nemůžeme zrušit ani svým nejhorším hříchem. Bůh vždy vítězí a Boží láska nakonec zvítězí. Nic, co mohou lidé udělat, nezastaví neúprosnou vylévající se sílu, kterou je božský tanec. Láska neprohrává, ani Bůh neprohrává. To je to, co znamená být Bohem!
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] See Ilia Delio, The Emergent Christ: Exploring the Meaning of Catholic in an Evolutionary Universe(Maryknoll, NY: Orbis, 2011), 37, 163. Bonaventure’s phrase is fontalis plenitudo.
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 118–119.
Image credit and inspiration: Georg Arthur Pflueger, Untitled (detail), 2022, photo, Germany, Unsplash. Click here to enlarge image. We are individual pieces in an intricately interconnected weave of reality; together we make a whole.