Čtyřicátý šestý týden: Znovu se spojit s naším zdrojem
V této homilii otec Richard popisuje bolest, kterou si způsobujeme, když se rozhodneme žít z pocitu oddělenosti:
Oddělenost pohlcuje náš život
Prožíváme své životy, své roky na této zemi, a myslíme na sebe jako na oddělené. Tento pocit oddělenosti je v podstatě příčinou každé hloupé, hříšné a pošetilé věci, kterou kdy uděláme. Malé, oddělené já se uráží, když nám lidé neprokazují náležitou úctu. Oddělené já lže, krade a dělá druhým lidem nepěkné věci. Když jsme odděleni, všechno se točí kolem ochrany a obrany nás samých. To může pohltit náš život.
Celé poselství evangelia spočívá v radikálním sjednocení s Bohem
Jedno slovo pro překonání tohoto falešného pocitu oddělenosti, tohoto iluzorního já, je nebe; upřímně řečeno, to nám nabízí smrt. Je to prostě návrat ke Zdroji, z něhož jsme vyšli, kde jsou všechny věci jedno. Celé poselství evangelia spočívá v radikálním sjednocení s Bohem, s bližním, a dokonce i se sebou samým. Myslím, že právě proto tolik lidí každý týden přitahuje do kostela – aby přijali společenství a nakonec si, doufejme, uvědomili, že jsme ve společenství.
Já jsem vinný kmen, Bůh je pěstitel vinné révy a vy jste ratolest
Pravděpodobně žádný evangelijní příběh to neříká jasněji a přímočařeji než podobenství o vinném kmeni a ratolestech (Jan 15,1-10). Ježíš říká: „Já jsem vinný kmen, Bůh je pěstitel vinné révy a vy jste ratolesti“. Dokud setrváváme v tomto vztahu, jsme v lásce a ve spojení. Kdykoli uděláme něco neláskyplného, v tu chvíli jsme mimo jednotu. I kdyby to byla jen negativní, zlostná nebo odsuzující myšlenka, děláme to z pocitu nesjednocení – vždy!
Kdykoli uděláme něco neláskyplného, v tu chvíli jsme mimo jednotu
A Ježíš to říká jasně. Říká, že tento stav je zbytečný. Jakmile je ratolest odříznuta od vinného kmene, můžeme ji rovnou hodit do ohně, protože nepřinese žádné ovoce. Nevyhrožuje, jen mluví prakticky, jako by byl majitelem vinice.
Jsme jedno v Bohu, s Kristem i mezi sebou navzájem
To je dost silné prohlášení o nás a o rozhodnutích, která děláme z tohoto zbytečného stavu oddělenosti. Nikdy jsme nebyli odděleni od Boha jinak než v našich myšlenkách, ale naše myšlenky to nezaznamenají! Stejně tak nejsme odděleni od nikoho jiného. Cokoli nás od sebe odděluje – národnost, náboženství, etnická příslušnost, ekonomika, jazyk – to vše jsou jen nahodilosti, které pominou. Jsme jedno v Bohu, s Kristem i mezi sebou navzájem. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti“ (Jan 15,5). Kéž bychom tak mohli žít každou hodinu!
Ježíš tedy říká: „Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás“
Všichni se stahujeme zpět do sebe. Trucujeme a stěžujeme si, máme odpor a strach. To dělá naše malé já. Malé já, ratolest odříznutá od vinného kmene, nemůže podle tohoto evangelia nic dělat. Ježíš tedy říká: „Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás“ (Jan 15,4). Tento příslib je z Boží strany stálý. Jediná otázka je z naší strany. Rozhodneme se žít v tomto spojení? Pokaždé, když něco děláme s úctou, s láskou, se soucitem, se soucitem, s péčí, se službou, jednáme ve spojení.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “The Illusion of a Separate Self,” homily, May 6, 2012.
Image credit and inspiration: Georg Arthur Pflueger, Untitled (detail), 2022, photo, Germany, Unsplash. Click here to enlarge image. We are individual pieces in an intricately interconnected weave of reality; together we make a whole.