Ježíš nám opět ukázal cestu: On je vinný kmen; my jsme ratolesti. Nikdo z nás nemůže být ani nemusí být správný, ale vždy můžeme být ve spojení. (R.Rohr)
Bolest oddělenosti
Všichni se stahujeme zpět do sebe. Trucujeme a stěžujeme si, máme odpor a strach. To dělá naše malé já. Malé já, ratolest odříznutá od vinného kmene, nemůže podle tohoto evangelia nic dělat. Ježíš tedy říká: „Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás“ (Jan 15,4). Tento příslib je z Boží strany stálý. Jediná otázka je z naší strany. Rozhodneme se žít v tomto spojení? Pokaždé, když něco děláme s úctou, s láskou, se soucitem, se soucitem, s péčí, se službou, jednáme ve spojení.
Zůstat ve společenství
Nikdy jsme nebyli od Boha odděleni jinak než ve svých myšlenkách, ale naše myšlenky to nerozpoznávají! Nejsme odděleni ani od nikoho jiného. Cokoli nás od sebe odděluje – národnost, náboženství, etnická příslušnost, ekonomika, jazyk – to všechno jsou jen nahodilosti, které pominou. Jsme jedno v Bohu, s Kristem i mezi sebou navzájem. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti“ (Jan 15,5). Kéž bychom tak mohli žít každou hodinu!