Padesátý druhý týden: Nic nestojí samo Shrnutí
V této homilii otec Richard ilustruje naše přirozené spojení s Bohem – a malé já, které nás drží odděleně.
Oddělené malé já…
Procházíme svým životem, svými roky na této zemi, a myslíme si o sobě, že jsme odděleni. Tento pocit oddělenosti je v podstatě příčinou každé hloupé, hříšné a pošetilé věci, kterou kdy uděláme. Malé, oddělené já se uráží, když nám lidé neprokazují náležitou úctu. Oddělené já lže, krade a dělá druhým lidem nepěkné věci. Když jsme odděleni, všechno se točí kolem ochrany a obrany nás samých. To může pohltit náš život.
…si potřebuje uvědomit že patří do společenství
Jedním slovem pro překonání tohoto falešného pocitu oddělenosti, tohoto iluzorního já, je nebe, a upřímně řečeno, právě to nám nabízí smrt. Je to prostě návrat ke Zdroji, z něhož jsme vzešli, kde jsou všechny věci jedno. Celé poselství evangelia spočívá v radikálním sjednocení s Bohem, s bližním, a dokonce i se sebou samým. Myslím, že to je důvod, proč tolik z nás každý týden táhne do kostela – abychom přijali společenství a nakonec si, doufejme, uvědomili, že jsme ve společenství.
…jak to říká Ježíš v podobenství o vinném kmeni
Pravděpodobně žádný evangelijní příběh to neříká jasněji a přímočařeji než podobenství o vinném kmeni a ratolestech (Jan 15,1-10). Ježíš říká: „Já jsem vinný kmen, Bůh je pěstitel vinné révy a vy (my) jste ratolesti“. Dokud setrváváme v tomto vztahu, jsme v lásce a ve spojení. Kdykoli uděláme něco neláskyplného, v tu chvíli jsme mimo jednotu. I kdyby to byla jen negativní, zlostná nebo odsuzující myšlenka, děláme to z pocitu nesjednocení – vždy! A Ježíš to říká jasně. Říká, že tento stav je zbytečný. Jakmile je ratolest odříznuta od vinného kmene, můžeme ji rovnou hodit do ohně, protože nepřinese žádné ovoce. On nevyhrožuje. Mluví jen prakticky, jako by byl majitelem vinice.
Jsme jedno v Bohu, s Kristem i mezi sebou navzájem
To je teď docela silné prohlášení o nás a o rozhodnutích, která děláme z tohoto zbytečného stavu oddělenosti. Nikdy jsme nebyli od Boha odděleni jinak než ve svých myšlenkách, ale naše myšlenky to nerozpoznávají! Nejsme odděleni ani od nikoho jiného. Cokoli nás od sebe odděluje – národnost, náboženství, etnická příslušnost, ekonomika, jazyk – to všechno jsou jen nahodilosti, které pominou. Jsme jedno v Bohu, s Kristem i mezi sebou navzájem. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti“ (Jan 15,5). Kéž bychom tak mohli žít každou hodinu!
Ježíš: Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás
Všichni se stahujeme zpět do sebe. Trucujeme a stěžujeme si, máme odpor a strach. To dělá naše malé já. Malé já, ratolest odříznutá od vinného kmene, nemůže podle tohoto evangelia nic dělat. Ježíš tedy říká: „Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás“ (Jan 15,4). Tento příslib je z Boží strany stálý. Jediná otázka je z naší strany. Rozhodneme se žít v tomto spojení? Pokaždé, když něco děláme s úctou, s láskou, se soucitem, se soucitem, s péčí, se službou, jednáme ve spojení.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “The Illusion of a Separate Self,” homily, May 6, 2012.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled 05 (detail), United States, photograph, used with permission. Benjamin Yazza, Untitled 12 (detail), United States, photograph, used with permission. NASA, Galaxy NGC 4013 (detail), 2020, United States, photograph, public domain. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Infinitesimal. Massive. Incomprehensibly expansive. It is all connected: everything is a part of the whole, seen or unseen. Nothing stands alone.