Nemám nad tímto Svatým Tajemstvím kontrolu ani nad ním nevelím. Neopovažuji se ho chápat; vím jen to, že jsem navždy vtahován skrze všechno. Každé zjevení nebo epifanie Boha vyžaduje odevzdání se, společenství a intimitu.(R.Rohr)
Svoboda pro plnější život
Ježíš se vůbec nezajímal o obvyklou „správu hříchů“, kterou mnoho duchovních považuje za svou práci. Viděl, že Ježíš nebyl překvapen ani rozrušen tím, co obvykle nazýváme hříchem. Ježíš byl rozrušený lidskou bolestí a utrpením. Co jiného znamenají všechny příběhy o uzdravení? Tvoří polovinu evangelií! Ježíš se nezaměřoval na hřích. Ježíš šel tam, kde byla bolest. Kamkoli našel lidskou bolest, tam šel, tam se dotkl a tam uzdravil.
Zůstat ve společenství
Nikdy jsme nebyli od Boha odděleni jinak než ve svých myšlenkách, ale naše myšlenky to nerozpoznávají! Nejsme odděleni ani od nikoho jiného. Cokoli nás od sebe odděluje – národnost, náboženství, etnická příslušnost, ekonomika, jazyk – to všechno jsou jen nahodilosti, které pominou. Jsme jedno v Bohu, s Kristem i mezi sebou navzájem. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti“ (Jan 15,5). Kéž bychom tak mohli žít každou hodinu!