Čtyřicátý týden: Františkánské svědectví a praxe-Pátek, 3. října 2025
Richard Rohr zkoumá, jak František z Assisi chápal význam slov jako „hřích“ a „pokání“:
Dávám dobrovolně
Pro svatého Františka z Assisi nebyla „pokání“ nějakým druhem vyhýbavé askeze, ale proaktivním, svobodným skokem do problému. Je to stejná svoboda, kterou vidíme u Ježíše, když říká: „Vy mi můj život neberete; já ho dávám dobrovolně“ (Jan 10:18).
V úvodních slovech svého testamentu František brilantně říká:
Pán mi, bratru Františkovi, dal, abych takto začal činit pokání: když jsem byl v hříchu, bylo pro mě příliš hořké vidět malomocné. A Pán sám mě vedl mezi ně a já jsem jim prokázal milosrdenství. A když jsem je opustil, to, co se mi zdálo hořké, se proměnilo v sladkost duše i těla. Potom jsem ještě chvíli otálel a pak opustil svět. [1]
Opustil jsem systém
Františkova fráze „opustil svět“ neznamenala opuštění stvoření. Znamenala opuštění toho, co bychom mohli nazvat „systémem“. František opustil běžný život a začal žít alternativním životním stylem, který se v té době nazýval „život pokání“ nebo opuštění systému.
Opustil své já
Rozhodl se soustředit na zmírňování potřeb a utrpení druhých namísto na vlastní kariérní postup. Většina našich rozhodnutí je obvykle založena na osobních, egocentrických preferencích a volbách. To je život, který jsme povoláni „opustit“, já, které podle Ježíše musí „zemřít“, abychom mohli vstoupit do našeho Většího života nebo Pravého já. Svoboda pro Ježíše i Františka byla čistě a jednoduše svobodou od já, což je přesně svoboda pro svět. To se naprosto liší od našeho západního pojetí svobody. Abychom byli svobodní pro plný a autentický život, musíme být prostě svobodní od našich menších já.
Nezaměřoval se na hřích ale na lidskou bolest
František věděl, že Ježíš se vůbec nezajímal o obvyklou „správu hříchů“, kterou mnoho duchovních považuje za svou práci. Viděl, že Ježíš nebyl překvapen ani rozrušen tím, co obvykle nazýváme hříchem. Ježíš byl rozrušený lidskou bolestí a utrpením. Co jiného znamenají všechny příběhy o uzdravení? Tvoří polovinu evangelií! Ježíš se nezaměřoval na hřích. Ježíš šel tam, kde byla bolest. Kamkoli našel lidskou bolest, tam šel, tam se dotkl a tam uzdravil.
Co preferuji? Co mne těší?
František, který chtěl vždycky dělat jen jednu věc – napodobovat Ježíše – udělal totéž. To nemůžeme udělat, ani si to představit, pokud naše první otázka není něco jiného než „Co chci?“ „Co preferuji?“ nebo „Co mě těší?“ Ve velkém plánu věcí opravdu nezáleží na tom, co chci. Nejsme vůbec svobodní, dokud nejsme svobodní od sebe samých. Je to tak jednoduché a tak těžké.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Francis of Assisi, The Testament (1226), in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1 (New City Press, 1999), 124.
Adapted from Richard Rohr, The Art of Letting Go: Living the Wisdom of St. Francis, (Sounds True, 2010).
Image credit and inspiration: Tom Swinnon, untitled (detail), 2019, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A weathered table, humble in its presence, bears witness to Francis’s kinship with the poor, his simplicity of life, and the quiet prophecy of poverty lived as solidarity.