Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Bůh adventu není Bohem lhostejnosti, ale Bohem, který stvořil zrcadlové neurony – buněčnou síť zodpovědnou za mnoho z toho, co nás činí lidmi, tedy za základní schopnost číst a reagovat na emocionální potřeby druhých. Každé lidské setkání empatie začíná zrcadlovými neurony, které se aktivují při svědectví bolesti.
Soucit představuje radikální formu kritiky, protože hlásá, že bolest je třeba brát vážně, že bolest nelze přijímat jako normální a přirozenou, ale že je to abnormální a nepřijatelný stav pro lidskost. —Walter Brueggemann
Ježíš se vůbec nezajímal o obvyklou „správu hříchů“, kterou mnoho duchovních považuje za svou práci. Viděl, že Ježíš nebyl překvapen ani rozrušen tím, co obvykle nazýváme hříchem. Ježíš byl rozrušený lidskou bolestí a utrpením. Co jiného znamenají všechny příběhy o uzdravení? Tvoří polovinu evangelií! Ježíš se nezaměřoval na hřích. Ježíš šel tam, kde byla bolest. Kamkoli našel lidskou bolest, tam šel, tam se dotkl a tam uzdravil.
Láska a milosrdenství jsou svrchované, i když se často skrývají v obyčejných lidech…
Když se dokážeme postavit své vlastní bolestivé situaci, zjistíme, že v bolesti se skrývá poklad – radost, kterou můžeme prožít tady a teď. Je velmi důležité, abychom se s tím spojili. O tom je duchovní život – život s Bohem. Je to spojení s tou láskou, která se v nás stává radostí… Pod všemi našimi výkyvy je hluboký pevný božský proud, který se nazývá radost.
Prorok Ezechiel říká: „Dám vám nové srdce a vložím do vás nového ducha, odstraním z vašich těl srdce kamenné a místo něj vám dám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha…. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem“ (Ezechiel 36,26-28). To je transplantace orgánů, po které všichni toužíme, vnitřní religiozita, o kterou usiluje každá spiritualita.
Bolest se v tom pozitivním smyslu stává nakonec skvělým učitelem, i když s tím v současnosti nesouhlasíme a rozhodně to nechceme připustit. Pokud však bolest pokorně přijmeme, předáme i ostatním významné poselství.
R.Rohr:Pamatujte, že Bůh je vždy přítomen v realitě takové, jaká je, ne pouze takové, jaká by měla být. Když se setkáme s lidmi, kteří se dokážou usmívat v přítomnosti smutku, je v nich jas – jasnost, pravda a svoboda.
R.Rohr: To, že nás slzy očistily, poznáme podle toho, že pak už nemusíme nikoho obviňovat, dokonce ani sami sebe. Je to naprostá proměna a očištění duše a my víme, že to přišlo od Boha. Je to tak, jak to je, a nějakým způsobem je v tom Bůh.
Když do jakékoli situace vnesete vyrovnané tělo, povzbudíte tím i těla kolem sebe, aby se také vyrovnala. Když do stejné situace přivedete neusazené tělo, povzbudíte ostatní těla k úzkosti, nervozitě nebo zlosti.