Třicátý první týden: Přijetí naší nedokonalosti-Pátek, 1. srpna 2025
Autorka Anne Lamott, která se snažila překonat svou přetrvávající závist vůči jinému spisovateli, našla útěchu v boji svatého Pavla o přijetí vlastní nedokonalosti:
Apoštol měl svoji bolest
Pavlův druhý list Korinťanům, ve kterém hovoří o trnu ve svém boku [2 Korinťanům 12:7–10], je jeho duchovní autobiografií, ve které nahlas vyznává, jak hanebný pro něj byl život v těle. A ve svém dopise křesťanům v Římě Pavel napsal, že nenávidí věci, které nemůže přestat dělat [Římanům 7: 15, 19]…. Měl to, co mám já, něco strašného, zlomeného a poskvrněného uvnitř. Byl to mocný, učený muž, který učil a následoval Tóru, sklízel odměny moci, ale to vše ho přivedlo k zoufalství….
Bůh ho bolesti nezbavil, chtěl aby ji vzal jako dar
[Pavel] opakovaně prosil Boha, aby mu tento trn odstranil, ale Bůh řekl ne. Bůh řekl, že milost a slitování musí stačit, že nic strašného ani fantastického, co Pavel udělal, nezmění velikost božské lásky. Tato láska měla a bude mít poslední slovo. Posledním slovem nebudou naše špatné myšlenky a chování, ale milosrdenství, láska a odpuštění. Bůh navrhl: „Zkus s tím spolupracovat.“ Dobře? Nech si ten svůj hloupý trn; užij si to.
V čem byl háček? Háček byl v tom, že Paul musel vidět trn jako dar. Musel chtít být na svém místě, musel být ochoten poděkovat Bohu za tento nový pocit pokory, malosti, za to, čemu se každý rozumný člověk snaží vyhnout. Ješitnost je opojná, návyková, někdy je to ten nejlepší pocit na světě, ale Pavel si místo toho vybral podřízení a službu jako cestu ke svobodě od otroctví sebe sama.
Lamott zkoumá výzvu tolerovat naše nedokonalé já a milosrdenství, které nás i tak zachraňuje:
Někdy žijeme ze svých zážitků s láskou
Naše tajemství se někdy zdají tak odporná a beznadějná, že bychom všichni měli skočit z útesu. Pak si možná vzpomeneme na něco podivného a pomíjivého, co kdysi obnovilo nás nebo našeho milovaného k rozumu, když jsme byli v velmi špatném stavu. Vzpomínáme si, že nepravděpodobná neviditelná síla složená z lásky, pravdy a kamarádství nám před několika lety pomohla s alkoholismem, dluhy nebo zlomeným srdcem. A cvičíme se ve spolupráci s touto silou pro změnu, protože kdo ví – možná nám pomůže i teď.
Láska se skrývá v obyčejných lidech
Micheáš říká, abychom konali spravedlnost – dodržovali pravidla, dělali to, co máme – ale milovali milosrdenství, milovali teplo v nás, ten proud štědrosti. Milujte milosrdenství – přijímejte přijetí; přijímejte odpuštění, kdykoli to jde, tak dlouho, jak to jde. A pak to předávejte dál…
Láska a milosrdenství jsou svrchované, i když se často skrývají v obyčejných lidech… Znovu a znovu, navzdory naší hrůznosti a promarněným prostředkům, nás pokladník na místě propouští dál. Odpuštěni a přijati, když zažíváme, že jsme v tom spolu, zmítající se a začínající znovu v hrůzné kráse společného lidství, jsme spaseni.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Anne Lamott, Hallelujah Anyway: Rediscovering Mercy (Riverhead Books, 2017), 133–135, 137–138.
Image credit and inspiration: Martin Baron, untitled (detail), 2025, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are gentle with ourselves, broken bits and all, trusting that all of ourselves is worthy.