Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Kontemplace po krizi nebo během ní je ticho po prvotním výkřiku, propast nevědomosti a nutnost společně přežít trauma. Možná je třeba upravit naše definice „kontemplace“ tak, aby odrážely naše jedinečné sociální umístění a vnitřní cesty. Jak se ukazuje, existuje mnoho vstupních bodů do těchto posvátných reflexních prostor.
Dr.Barbara Holmes: Konečným výsledkem bylo, že údajně křesťanský národ byl nucen pohlížet na své černošské občany jako na prototyp trpícího Boha, který bez odplaty vstřebává násilí do vlastního těla.
Barbara Holmes o černošské mši: To je moment k antemplace, poznání, že každý člen shromáždění sdílí stejnou úzkost nad problémy světa a potřebu sjednocení….. „Ó“ se opakují stále dokola, dokud si každý člověk nevzpomene na chvíli, kdy volal po Božím zásahu. Mezi každým tónem a strofou přetrvává hluboké naslouchání. Ti, kdo naslouchají, vědí, že Duch svatý má vše pod kontrolou
Barbara Holmes: Dnes nehledáme kolosální tajemství, jako je rozestoupení moří. Chceme jen proniknout do každodenní mystiky nebo ji alespoň rozpoznat. Naši předkové hostili tento typ mystiky po celé věky a my jsme neztratili spojení s těmito četnými zdroji moudrosti až do nedávných generací, kdy jsme se rozhodli, že vědecké ověření a důkazy budou jediným kritériem, podle kterého se budeme rozhodovat mezi realitou a bludem. Nyní se však můžeme rozhodovat lépe
Dr.Barbara Holmes: Navzdory tomu, že se školní docházka a další vzdělávání snažily mé zkušenosti znehodnotit, věděla jsem, že každodenní mystika je skutečná. Nebylo možné mě přesvědčit ani naučit o opaku. Popisuji mystiku jako přirozenou součást každodenního života a všechny věci, které popisuji, se děly v běžném čase. Nebyla to žádná podivná hudba, rozmáchlé pláště ani strašidelná zaklínadla… jen hluboké pochopení posvátna a ochota nechat se vést dary
James Finley: Vstoupit do Kristovy mysli není předčasná, proklamovaná láska, která pouze zakrývá nepřiznaný hněv a zranění. Neznamená to vypsat všem bianko šek na bezmeznou lásku, která předstírá, že jsme něco, co nejsme. Je to spíše učení se den za dnem proměňovat se ve všem, co od nás láska žádá, když se učíme být skutečně bdělým člověkem podobným Kristu….. Celoživotní poznávání a podřizování se Kristově lásce ke všem [lidem] … jako Božím dětem rozšiřuje srdce do božských rozměrů.
Namísto posilování soutěživých způsobů poznávání sebe sama nabízí světonázor Ubuntu způsob, jak objevovat vlastní identitu prostřednictvím vzájemné závislosti. Jako takový je možné tvrdit, že moje spása závisí na té vaší – pro západní uši radikální, ale pro přežití Země životně důležité.
Lakotové věří, že uvědomíme-li si propojenost lidstva s veškerým živočišným a rostlinným světem, uvědomíme si nové možnosti, jak zachovat vše živé. V závislosti lidstva na Zemi se podle Lakotů a dalších věřících můžeme naučit udržovat naši planetu a můžeme najít nové perspektivy pro pěstování potravin, ochranu vody a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. To vše a ještě více je obsaženo v jejich dvou jednoduchých slovech modlitby: Mitakuye oyasin, „Všechny mé vztahy“.
Debie Thomasová:Je-li Bůh pěstitelem vinné révy, Ježíš vinným kmenem a my ratolestmi, co máme dělat? Máme jediný úkol: zůstat. Setrvat, zůstat, přilnout, zůstat, záviset, spoléhat se, vytrvat, oddat se. Vydržet dlouho. Cítit se jako doma.
Všichni se stahujeme zpět do sebe. Trucujeme a stěžujeme si, máme odpor a strach. To dělá naše malé já. Malé já, ratolest odříznutá od vinného kmene, nemůže podle tohoto evangelia nic dělat. Ježíš tedy říká: „Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás“ (Jan 15,4). Tento příslib je z Boží strany stálý. Jediná otázka je z naší strany. Rozhodneme se žít v tomto spojení? Pokaždé, když něco děláme s úctou, s láskou, se soucitem, se soucitem, s péčí, se službou, jednáme ve spojení.