V roce 1971 byl otec Richard pověřen vedením programu duchovních cvičení pro mládež v arcidiecézi Cincinnati v Ohiu. Richard říká, že po většinu prvního duchovního cvičení si myslel, že ho všichni chlapci – „parta sportovců“ – jen snášejí. Ale když Richard dokončil kázání o příběhu marnotratného syna (Lukáš 15,11–32), „dokonalém příběhu o tom, jak Ježíš viděl Boha“, chlapci se rozplakali a objímali se. Richard vzpomíná, že se tohoto nečekaného projevu Ducha Svatého poněkud bál (R.Rohr)
