Domov

Pocit domova

Dnes, když se vracím domů na místo ve mně, kde přebývá Bůh, už mě nezajímá, abych to byla jen rychlá návštěva, abych se mohla vrátit zpět do světa „co si myslí ostatní“ a „co dokážu stihnout“. Dnes mě z domu sotva někdo vytáhne. Přitahují mě jiné rozhovory a hlubší vztahy. Chci, aby tento posvátný prostor byl mým domovem, ne jen místem, které navštěvuji, abych podpořila svůj „skutečný život“, který se odehrává mimo mé spojení s Bohem. Začínám si klást otázku, zda moje alga, moje bolest, není živena mým odloučením od Boha a od mého Pravého Já…(Brené Brown)

Domov

Domov je místo, kde začínáme

Zdá se, že nás vpřed pohání i volá jakýsi hluboký stesk po domově. Existuje v nás přirozená a toužebná nespokojenost, která nás zároveň posílá i přitahuje vpřed, a pramení z našeho původního a radikálního spojení s Bohem. To, co se jeví jako minulost a budoucnost, je ve skutečnosti tentýž domov, tentýž volání a tentýž Bůh, pro něhož „tisíc let je jako jeden den“ (Žalm 90,4) a jeden den jako tisíc let.(R.Rohr)

Domov

Odchod a návrat

Od startovací sady „víry“ se posuneme ke skutečnému vnitřnímu poznání. To platí především tehdy, pokud jsme někdy (1) hluboce milovali, (2) doprovázeli někoho tajemstvím umírání nebo (3) stáli ve skutečném životním úžasu před tajemstvím, časem nebo krásou. Na toto „něco skutečného“ poukazovala všechna světová náboženství, když mluvila o nebi, domově, nirváně, blaženosti nebo osvícení. Vůbec se nemýlila; jejich jedinou chybou bylo, že to odsunula na onen svět. Pokud je nebe později, je to proto, že je především teď.