Bůh je tu, trvá Mechthilda, pro každého z nás, ne v obecném, neosobním smyslu, ale je tu – tak znamenitě přímo pro tebe, jako by sis ho vymyslela. On „šeptá svou láskou v úzkých hranicích duše“ (2.23). Její jazyk je místy až šokujícím způsobem erotický; pro Mechthilda z Magdeburku: Mechthildu je sladké dění mezi Bohem a duší skutečností – všepohlcující a nádherně naplňující -, jíž je lidská sexualita jen bledým stínem.
