Zralost

Dávání druhým

Každému z nás je dána Kristova mysl a schopnost předávat tento dar ostatním. Stačí si to jen uvědomit, být vděční a sdílet svou jedinečnost se světem kolem nás. Kristus nás povzbuzuje, abychom činili to, co činil on – abychom jednali svobodně a projevovali svůj dar v každém jedinečném okamžiku našeho života. (Sally K.Severino)

Jednota a různost trojice

Opětovné spojení s naším zdrojem

James Finley: Vstoupit do Kristovy mysli není předčasná, proklamovaná láska, která pouze zakrývá nepřiznaný hněv a zranění. Neznamená to vypsat všem bianko šek na bezmeznou lásku, která předstírá, že jsme něco, co nejsme. Je to spíše učení se den za dnem proměňovat se ve všem, co od nás láska žádá, když se učíme být skutečně bdělým člověkem podobným Kristu….. Celoživotní poznávání a podřizování se Kristově lásce ke všem [lidem] … jako Božím dětem rozšiřuje srdce do božských rozměrů.

Spojení s celkem

Na jedné úrovni lze duši, vědomí, lásku a Ducha svatého považovat za jedno a totéž. Každý z nich poukazuje na něco většího než já, co je sdíleno s Bohem, a dokonce je věčné. To má Ježíš na mysli, když mluví o tom, že nám „dává“ Ducha nebo že s námi sdílí své vědomí. Ten, jehož duše je takto probuzena, má „mysl Kristovu“ (viz 1 Kor 2,10-16). To neznamená, že takový člověk je psychologicky nebo morálně dokonalý, i když takto proměněný člověk vidí věci mnohem rozšířeněji a soucitněji. Efezským to nazývá „duchovní revolucí mysli“ (4,23) – a tak to také je!