Je tu však ještě jedna stinná stránka, do níž nás vede Bůh a milost, a povaha samotné cesty. Mnozí svatí ji nazývali „temnou nocí“. Rozdíl je v tom, že stále cítíme, že jsme sem byli vedeni záměrně, nějakým způsobem. Víme, že se nacházíme v liminálním prostoru, mezi a mezi, na prahu – a musíme zde zůstat, dokud se nenaučíme něco podstatného. Stále to není žádná legrace – plná pochybností a „démonů“ všeho druhu – ale je to temná Boží noc. V takovém liminálním prostoru se odehrává veškerá proměna.
