V zármutku i v radosti stojíme před řekami a západy slunce našich životů, cítíme jarní vítr na kůži po dlouhé zimě a je to to nejbližší, k čemu se můžeme přiblížit, abychom viděli svou lásku, svou bolest, svou naději v grandiózním měřítku. Boží umělecké dílo hovoří o odvážné, nekompromisní, hojné a extravagantní lásce – lásce, která poskytuje prostor pro zármutek a bolest – a my jsme její součástí. (Hite Estevez )