Jednou z věcí, která mě na františkánském životě oslovila, je to, že je to život modlitby a činnosti, činnosti a modlitby, tam a zpět, jedno živí druhé….. Začala jsem se ubírat cestou stát se sekulární františkánkou a říkala jsem si, že se budu modlit a pak budu konat. Pak jsem si uvědomila, že je tu … něco mnohem zásadnějšího, a to je moje prosté bytí v přítomném okamžiku a vnímání lidskosti každého člověka přede mnou a vnímání živé země. Uvědomila jsem si, že jsem celý život tak nějak objektivizovala a kategorizovala, sotva jsem viděla živé věci. Viděla jsem je jako věci. Viděla jsem lidi v kategoriích. Musela jsem si osvojit zcela nové vědomí, schopnost reagovat a žít v přítomném okamžiku, abych byl otevřený tomu, co je mi vlastní.
