Osmnáctý týden: Pátek 2. května 2025
V jednom z dílů podcastu Learning How to See se Brian McLaren zamýšlí nad proslulou náklonností Františka z Assisi k přírodě:
Chvalozpěv na slunce
František je pravděpodobně nejznámější pro „Chvalozpěv na slunce“, píseň chvály, kterou napsal v roce 1225. Začíná takto:
Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane … chválen buď, můj Pane, se všemi svými tvory, zvláště pak s panem bratrem Sluncem, které je dnem a skrze něž nám dáváš světlo. Je krásné a září velikou nádherou a nese podobu Tebe, Nejvyššího. Pochválen buď, můj Pane, skrze sestru Měsíc a hvězdy….. Pochválen buď Ty, můj Pane, skrze bratra Vítr a skrze vzduch, oblačný a klidný, a skrze každý druh počasí….. Pochválen buď, můj Pane, skrze sestru Vodu…. [1]
pochválen s nimi a skrze ně
Na této básni mě zaráží, že František neříká buď pochválen za tyto věci, ale buď pochválen s nimi a skrze ně. František říká: Chválím tě, Bože, protože chválím slunce. Zdá se mi, že se František snažil vrátit k prvotnější identitě – jako součást přírody, dítě půdy, větru a deště, člen tohoto pozemského společenství, které celé obývá milující Boží přítomnost.
Na McLarenovu otázku odpovídá sestra Joan Brownová, bývalá výkonná ředitelka organizace New Mexico Interfaith Power and Light: „Co pro člověka znamená být františkánem a cítit se být součástí františkánského hnutí?“.
Být františkánem srdcem, být součástí všeho
Myslím, že je to být františkánem-srdcem….. Je to vědět a cítit se jako součást všeho – od nejmenší molekuly, přes strom až po slunce, které dnes ráno vyšlo. Toto obrovské spojení duší nás pak všechny propojuje ve společenství….. Žijeme v době, kdy nás neovlivňují hrdinové, ale společenství, my všichni, … a my si uvědomujeme, že základem je láska.
Vidět krásu
Láska je to, co nás inspiruje a pohání ke spravedlnosti a k angažovanosti v trpícím světě, k proměně, věřím, že se podílíme na evoluci krásy ve světě, k čemuž a do čeho jsme taženi. O tom je vlastně to františkánské srdce: vidět krásu ve všem.
Michele Dunneová, výkonná ředitelka organizace Franciscan Action Network, se podělila o to, co pro ni znamená být františkánkou:
Žít a vidět nově přítomný okamžik, být mu otevření
Jednou z věcí, která mě na františkánském životě oslovila, je to, že je to život modlitby a činnosti, činnosti a modlitby, tam a zpět, jedno živí druhé….. Začala jsem se ubírat cestou stát se sekulární františkánkou [2] a říkala jsem si, že se budu modlit a pak budu konat. Pak jsem si uvědomila, že je tu … něco mnohem zásadnějšího, a to je moje prosté bytí v přítomném okamžiku a vnímání lidskosti každého člověka přede mnou a vnímání živé země. Uvědomila jsem si, že jsem celý život tak nějak objektivizovala a kategorizovala, sotva jsem viděla živé věci. Viděla jsem je jako věci. Viděla jsem lidi v kategoriích. Musela jsem si osvojit zcela nové vědomí, schopnost reagovat a žít v přítomném okamžiku, abych byl otevřený tomu, co je mi vlastní.
Translated with DeepL.com (free version)