Osmnáctý týden: Čtvrtek, 1. května 2025
Autorka Bell Hooks (1952-2021) popisuje, jak mnoho černošských farmářů na Jihu pěstovalo duchovní vztah k zemi:
Kdo miluje zemi miluje sebe
Když milujeme zemi, jsme schopni milovat sami sebe. Tomu věřím. Předkové mě učili, že to tak je. Jako dítě jsem si rád hrála v hlíně, v té bohaté kentucké půdě, která byla zdrojem života. Než jsem pochopila něco o bolesti a vykořisťování jižanského systému pachtů, pochopila jsem, že dospělí černoši milují půdu…..
Země patří všem
Původní obyvatelé Ameriky a Afričané spolu od prvního setkání sdíleli úctu k životodárným silám přírody, k půdě. Afričtí osadníci na Floridě učili uprchlíky z národa Creek, „Seminoles“, metodám pěstování rýže. Domorodí obyvatelé učili nedávno příchozí černochy o mnoha způsobech využití kukuřice….. Sdílením úcty k zemi si černí a rudí lidé navzájem pomáhali uvědomit si, že navzdory způsobům bílého muže patří země všem.
Náčelník Seattl
Poslechněte si tato slova připisovaná náčelníkovi Seattlovi v roce 1854:
Jak můžeš koupit nebo prodat nebe, teplo země?… Když nám nepatří svěžest vzduchu a třpyt vody, jak je můžete koupit?
Člověk patří do rodiny země
Každý kousek této země je pro můj lid posvátný. Každé zářící jehličí borovice, každý písčitý břeh, každá mlha v temném lese, každá mýtina a bzučící hmyz jsou v paměti a zkušenosti mého lidu posvátné…. Jsme součástí země a ona je součástí nás. Voňavé květiny jsou naše sestry; jelen, kůň, velký orel, to jsou naši bratři. Skalní hřebeny, šťávy na loukách, tělesné teplo poníka a člověk – to vše patří do stejné rodiny. [1]
Františkánka sestra Thea Bowmanová (1937-1990) se zamýšlí nad tím, kde se naučila o naší posvátné odpovědnosti za stvoření:
Žít ve spolupráci
Z duchovní tradice černošské komunity jsem se dozvěděla, že všichni jsme Božím stvořením….. Vyrůstala jsem s lidmi, kteří nás učili, jak si vážit a respektovat přírodu, jak studovat její tajemství, jak ctít samotnou půdu pod našima nohama. Moji lidé na Jihu byli farmáři a učili se trpělivosti. Roční období nelze uspěchat, déšť nelze přivolat.
Naučili se také neplýtvat! A tomu bychom dnes měli všichni věnovat větší pozornost! Je důležité nebrat si víc, než potřebujeme. Vezměte si svůj díl a zbytek nechte pro ostatní. Pokud budeme žít ve vzájemné spolupráci, země vyprodukuje dostatek potravy a přístřeší pro všechny….
Kooperaci, uznání, vděčnosti, víře a naději
Můj lid nás učí o spiritualitě stvoření, co si pamatuji. Jen jsme pro ni neměli název. Úcta a láska ke všemu stvoření; správa Země a jejích zdrojů; spolupráce a kooperace; uznání, vděčnost, víra, naděje a láska k celému lidstvu – základní životodárné, život sdílející hodnoty a ctnosti. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] bell hooks, Belonging: A Culture of Place (Routledge, 2009), 34, 35, 36; The World of Chief Seattle: How Can One Sell the Air?, Warren Jefferson (Native Voices, 2001), 97, 93. While often attributed to Chief Seattle, this was written by Ted Perry for a 1972 film; text adapted by bell hooks.
[2] Sister Thea Bowman, Shooting Star: Selected Writings and Speeches, ed. Celestine Cepress (St. Mary’s Press, 1993), 114–115, 116.
Image Credit and inspiration: YS Santonii, Untitled (detail), 2023, photo, USA, Unsplash. Click here to enlarge image. We gently receive nature in new ways, perhaps by tenderly touching and gazing to see a new detail.